Evropské rozpory ve světle migrace

Útlá, leč nesmírně zajímavá a obsahově hodnotná kniha. Autorem je bývalý europoslanec, nestraník za ČSSD. Není třeba nechat se odradit myšlenkovou příslušností k socialistům, autor zde podrobuje silné kritice inherentní nedemokratičnost evropských institucí, tj. vyjadřuje se zcela v rozporu s programem svých chlebodárců. V knize je předkládán překvapivě střízlivý názor, věcné shrnutí stavu, bez politizace, bez názorové zaujatosti, vše doloženo odkazy na dokumenty EU. Poukazuje na absenci veřejné diskuze o zásadních tématech – migrace, integrace, řešení ekonomické krize, mezinárodní smlouvy, fondy EU, daně, demografie. Poukazuje na vrozenou nedemokratičnost institucí, vloženou do struktury EU již při založení. Například migrace. Je strašidelně fascinující sledovat absolutní schizofrenii v přístupu k migraci, migrační krizi a nechvalně známým kvótám. Kniha mapuje vydávání dokumentů na dané téma od r. 2011 a sleduje vývoj krize. A vyvolává víc otázek, než dává odpovědí. Tak neprůhledný je technokratický byrokratický úřednický aparát. Například, kdo formuluje ty zvrácené texty, ty neadresné výzvy v dokumentech EU? Abych parafrázoval autora, absolutním paradoxem je pak samozřejmě fakt, že jako povinné a pod hrozbou sankcí se zde prosazuje něco (kvóty), co má být dle dokumentů EU zároveň nesmírně prospěšné a přínosné (diverzita a migrace). Opět se objevuje názor, který jsem v poslední době četl již tolikrát, že největšími proponenty migrace, multikulturní ideologie a bezbřehé tolerance jsou vyšší vrstvy, skrze svůj předstíraný altruismus (byť možná i nevědomky předstíraný) prosazují své ekonomické výhody nad zbytkem původní společnosti. O hlubších důvodech více v knize. Dle autora je EU postavena na základech dvou zcela protikladných myšlenkových principů. Maximální možná solidarita se všemi bez rozdílu na jedné straně, maximální konkurenceschopnost v soutěži s ostatními na druhé straně. Vysoká konkurenceschopnost má přinést výnosy a prostředky použitelné pro naplnění principu solidarity. Opět paradox. Výše uvedené, autor uvažuje, může pocházet ze střetu protestantské morálky usilující o maximální individuální úspěšnost vs. katolického kréda charity (solidarity) a pomoci ostatním. Tohle je jen malá ukázka postřehů v textu. Všechny kapitoly přinášejí něco podobného, podobné paradoxy, které si málokdo uvědomuje. Přestože místy prosakuje autorovo levicovější smýšlení, oceňuji možnost nahlédnout na opačnou názorovou stranu, věcně a s podporou solidních argumentů. Hutné čtení. V dnešní době je čtenář buď zahlcen veskrze výrazně pozitivní propagandou o přínosech EU ze strany vládnoucích elit popřípadě jejich přisluhovačů – novinářů mainstreamových médií. Nebo na druhé straně, ten kdo objevil existenci alternativních médií a nezávislých (nezávislých na mainstreamových médiích) zdrojů informací (blogů, vlogů, youtube, apod.) je zahlcen veskrze negativní propagandou o škodlivosti EU. Někde bude střed. Tam, domnívám se, míří tato kniha. V dnešním světě jde o poměrně vzácný pokus o vyvážené informování čtenáře. Závěr je trochu depresivní, očekávaný budoucí vývoj veskrze negativní. Mnohé další zajímavé postřehy jsem v komentáři nezmínil, např. názory na řeckou dluhovou krizi, mezinárodní smlouvy, financování fondů EU, roztříštěnost a úpadek středních vrstev, abych zmínil alespoň některé. Kniha rozhodně stojí za přečtení, mnohé postřehy jsou skutečně obohacující, důrazně doporučuji.

Jsem poměrně kritický ke zvolenému názvu, který moc neodpovídá obsahu knihy, kde je migrace pouze jedním z dílčích témat. Ale nevadí, obsahově je kniha opět, jak je u Jana Kellera zvykem, velmi podnětná a plná inspirativních myšlenek. Současná "vícerychlostní" Evropa, kde staré a bohaté státy EU zneužívají neustále udržovaného podřízeného postavení nových států EU na jihu, ve středu a na východě Evropy, je minimálně hodná zamyšlení. Proč se stále nedaří konvergence států Evropy a naopak se rozdíly prohlubují? Mohou za to samy státy, které stojí na chvostu EU, nebo jsou pouhou obětí systému nastaveného hegemony západní Evropy, které ho svým přístupem ke zbytku Evropy jen za každou cenu udržují? Jsou to velmi důležité otázky, které musejí zaznít v diskuzi o budoucnosti Evropy. Právě v této době, kdy je EU v hluboké krizi (způsobené podle autora právě představenou nerovností) a kdy se hraje o její vývoj a snad i existenci, nabízí Jan Keller odvážné odpovědi... tím spíše je dobře, že jsou takto souhrnně a povedeně představeny i se snahou o predikci budoucích scénářů, včetně návrhů řešení v jednom z nich... nezbývá tedy než snad až naivně doufat, že i tyto myšlenky se dostanou do diskuze odpovědných (určitě by stály za to překlady do angličtiny, němčiny a francouzštiny), kteří by teoreticky mohli přispět ke změně současného nerovného systému v EU a nasměrovat ji tak k ideálu opravdu jednotné budoucnosti.