Knihu jsem vlastně začala číst proto, že jsem se až patologicky začala bát světa, migrantů, válek , přírodních hrůz a mlelo se to ve mně neskutečně hodně. Jedno období jsem o tom pořád mluvila až mi jeden kamarád tuhle knihu pujčil s tím, že je třeba si v chaosu udělat pořádek. Strachu jsem se až tak nezbavila, ale pořádek- jakýsi malý úklid v dušičce mi to přineslo. Alespoň v tom, že těmi – podle mého okolí „katastrofickými“ scénáři se zaobírají lidé fundovaní a mají na to své názory a svá jakási řešení. Pesimistická část mé dušičky se sice ohrazuje-... „ podívej v 30 letech, taky tady byli odpůrci fašismu a jak to dopadlo.....“ optimistická část dušičky ale věří, že člověk jakýmsi způsobem zmoudřel a pokud tady jsou takoví lidé jako pan Hvížďala a jemu podobní, tak zas tak zle snad nebude - snad .

Mistr rozhovoru skvělý jako vždy. Při čtení této knihy nekonfrontujeme pouze názory jednotlivých intelektuálů a politiků se skutečností, ale také mezi nimi navzájem.