Evropa, náš domov

Podle zdejšího hodnocení a nadšených komentářů jsem se na knihu velmi těšil, ale po jejím dočtení musím přiznat, že jsem měl jiná očekávání. S autorem, jeho názory, smýšlením a pojetím evropanství se plně ztotožňuji, ale forma jeho knihy se mi nelíbila. Působila na mě (zejména v prvních kapitolách) jako tematický mišmaš, ve kterém autor přeskakuje z místa na místo, z tématu na téma, z období na období, z osoby na osobu a já jsem pak často nevěděl, kam tím autor směřuje a co tím chce říci. Také jsem si nebyl jistý, jestli čtu historicko-politologické eseje, cestopis nebo autorův životopis či deník. Naopak některé kapitoly, zejména ty pozdější, ve kterých se autor věnuje např. brexitu, situaci v Maďarsku, Polsku nebo válce na Ukrajině, mi přišly velmi zajímavé. Ve srovnání s jinými knihami o současné Evropě, např. od Timothyho Snydera, si myslím, že se dané téma dalo zpracovat lépe, zajímavěji a čtivěji.

Dějiny, které nejsou ani tak o letopočtech, jako spíš o hodnotách, které Evropané považují za své, tradiční a neměnné. Timothy Garton Ash ukazuje Evropu, která byla krátce po druhé světové válce kolonizátorem i terčem kolonizace zároveň. Kontinent, který sám sebe vidí jako vzor demokracie, a přesto v jeho částech ještě v sedmdesátých letech vládla diktatura. “Obě poloviny Evropy připomínaly během krátkého dvacátého století mezi roky 1914 a 1989 dvě lodi, které se v temné noci potkaly a pak se vydaly opačným směrem. Jde také o autorovo osobní vzpomínání na události, které jako očitý svědek zažil (často ostatně přiznává, že při psaní knihy listuje ve svých dobových denících a srovnává své tehdejší postřehy). Nejsou to dějiny psané od stolu zpoza kanálu La Manche. Garton Ash navštívil dvě Německa a dva Berlíny rozdělené Zdí. V roce 1989 na náměstích sledoval, jak se tyto zdi v jednotlivých státech střední Evropy postupně bortí a Železná opona se zvedá. "Zatímco symbolem roku 1789 je gilotina, symbolem roku 1989 je kulatý stůl." Všichni žijeme v roce 2024, myšlenkově se přesto některé státy nacházejí v jiném letopočtu. Pro Velkou Británii nebo Francii skončila druhá světová válka na jaře 1945 - rok 0. Pro znovusjednocené Německo je takovým rokem 0 pád Berlínské zdi. A Ukrajina svůj nový rok 0 teprve vyhlíží. I jako velký zastánce Evropské unie připouští, že její vývoj není bezchybný. Unie se potýká s řadou problémů, z nichž některé si sama způsobila svoji netečností nebo nadutostí v minulosti (od invaze Ruska do jižní Osetie v roce 2008, přes anexi Krymu v roce 2014 po otevřený válečný konflikt v únoru 2022). I přesto Timothy Garton Ash zůstává bytostným Evropanem z Velké Británie. "Dějiny jsou souborem tragických událostí, kterým se mělo předejít."