Eragon

Četla jsem několikrát asi před 15 lety, po letech jsem si ji opět půjčila v knihovně, tentokrát v angličtině. Byla jsem zvědavá, jestli mě bude bavit i v dospělosti. A překvapivě ano. Přečetla jsem za 3 dny a bavila mě moc. Víc asi začátek, než konec. Ale na to, v kolika letech to autor napsal, to je velmi dobře zpracované dílo.

Jako mladý čtenář v době, kdy Eragon teprve začal vycházet a můj vkus se utvářel, jsem celou sérii miloval. Fantasy, draci, kouzla, strašidelní a mocní protivníci, trpaslíci, tajná města a další exotické lokace, bitvy, všechna ta neuvěřitelná jména... To nešlo nemilovat. Kdo by nechtěl v lese u své rodné vísky najít dračí vejce? Neřešil jsem nějaký příběh a hltal jsem to opakovaně, stejně jako mí vrstevníci… Dnes, když jsme po mnoha letech Eragona znovu z nostalgie vytáhli z knihovny, že by se to mohlo líbit našemu potomkovi, tak už se na to dívám o dost jinak. Ano, malý posluchač je nadšený, já ale jen nevěřícně kroutím hlavou. Vím, že se už tehdy autor popisoval jako mladý a málo originální, ale mně to bylo jedno. Teď už ale ona veškerá inspirace ani nešla přehlédnout – první polovina je prakticky 1:1 převzatá šablona z prvního Star Wars filmu a ani to není nijak skrývané. A že by bylo nějak originální to další dění... Jenže, „inspirace nad míru“ není vše. Ta nevyzrálost jazyka a nedostatek editorské práce z toho strašně čouhá. Text je nafouknutý a našlehaný, postavy mluví strojeně a deklamují skoro vesmírné pravdy. Děj se někdy soustředí na drobné detaily, drží se jich několik stránek a najednou někam poskočí. A pak se zase mluví a mluví a mluví... Tak nějak jsem si asi jako malý představoval rozpravu dospělých o těch velkých důležitých věcech. Je to někdy natolik komické, že se na mě žena i syn při poslechu mračili, ať už toho uchechtávání nechám. :) A hlavně mě přemluvili, že se hned vrháme na druhý díl. Nu, tak si toho patetického deklamování ještě trochu užiju. Alespoň pro tu nostalgii...