Eragon

Jako mladý čtenář v době, kdy Eragon teprve začal vycházet a můj vkus se utvářel, jsem celou sérii miloval. Fantasy, draci, kouzla, strašidelní a mocní protivníci, trpaslíci, tajná města a další exotické lokace, bitvy, všechna ta neuvěřitelná jména... To nešlo nemilovat. Kdo by nechtěl v lese u své rodné vísky najít dračí vejce? Neřešil jsem nějaký příběh a hltal jsem to opakovaně, stejně jako mí vrstevníci… Dnes, když jsme po mnoha letech Eragona znovu z nostalgie vytáhli z knihovny, že by se to mohlo líbit našemu potomkovi, tak už se na to dívám o dost jinak. Ano, malý posluchač je nadšený, já ale jen nevěřícně kroutím hlavou. Vím, že se už tehdy autor popisoval jako mladý a málo originální, ale mně to bylo jedno. Teď už ale ona veškerá inspirace ani nešla přehlédnout – první polovina je prakticky 1:1 převzatá šablona z prvního Star Wars filmu a ani to není nijak skrývané. A že by bylo nějak originální to další dění... Jenže, „inspirace nad míru“ není vše. Ta nevyzrálost jazyka a nedostatek editorské práce z toho strašně čouhá. Text je nafouknutý a našlehaný, postavy mluví strojeně a deklamují skoro vesmírné pravdy. Děj se někdy soustředí na drobné detaily, drží se jich několik stránek a najednou někam poskočí. A pak se zase mluví a mluví a mluví... Tak nějak jsem si asi jako malý představoval rozpravu dospělých o těch velkých důležitých věcech. Je to někdy natolik komické, že se na mě žena i syn při poslechu mračili, ať už toho uchechtávání nechám. :) A hlavně mě přemluvili, že se hned vrháme na druhý díl. Nu, tak si toho patetického deklamování ještě trochu užiju. Alespoň pro tu nostalgii...

Četla jsem několikrát asi před 15 lety, po letech jsem si ji opět půjčila v knihovně, tentokrát v angličtině. Byla jsem zvědavá, jestli mě bude bavit i v dospělosti. A překvapivě ano. Přečetla jsem za 3 dny a bavila mě moc. Víc asi začátek, než konec. Ale na to, v kolika letech to autor napsal, to je velmi dobře zpracované dílo.