Encyklopedie pro školáky

Kniha je skvělá po všech stránkách. A co víc, je velice vtipná, já jsem se při ní nachechtal jako už dlouho né, což se velmi líbilo mému dítku a od té doby pořád říká, ať si jdu s ním prohlížet. Příčinou mého veselí byly jisté specifické kresby. Mně je jasné, že nakreslit historické postavy, u kterých známe podobu, je velice obtížné. Přesto, pokud např. neseženu obrázek Mahátma Ghándího, tak ho nebudu kreslit podle Vlasty Buriana, ne? Podobně jsem se divil, proč je u roku 1969 obrázek Charlieho Chaplina zamlada. A on to má být Jan Palach. Na druhou stranu, některé historické postavy se povedly, hlavně díky charakteristickým znakům (pleš, šikmé oči, bradka = Lenin, klobouk, bílá bradka, brýle = Masaryk), některé se nepovedly navzdory charakteristickým znakům (Hitler). Nejhůř dopadl asi Einstein, který vypadá jak moje babi, když si sundá síťovku z vlasů a nalepí knír. Nooo a největší bomba byla v sekci sportu. Ivana Lendla by nepoznal ani jeho největší fanoušek, neboť v jaké éře měl světle šedivé vlasy? Navíc mě dorazilo to moje dítko, co povídá "On se raduje, protože dal gól?". Nooo a třešnička nakonec, koukám slečnu s dlouhými nakadeřenými vlasy a říkám si, to nebude nikdo z 20.století, to vypadá na viktoriánskou éru, ale kdo, safra, kdo? A on to byl Jaromír Jágr!