Hodnocení z největšího nezávislého čtenářského portálu
81%
(30 Hodnocení)
Online knihkupectví Palmknihy vám jako jediný e-shop přináší nezávislé čtenářské recenze a hodnocení oblíbeného portálu Databazeknih.cz
Populární hodnocení
20.5.2026
1
Nejsem velký fanoušek literárního žánru komiks a tudíž ani znalec. Sice „komiksy“ byly mezi mými prvními knihami – v prvorepublikovém Srdíčku a hlavně Ferda mravenec, později samozřejmě v Mladém hlasateli, pokud se mi podařilo vypůjčit od šťastnějšího spolužáka, jsem v těch už často otrhaných sešitech četl nejprve Rychlé šípy (a Batličkovy povídky). Ale mým oblíbencem se druh uměleckého vyjádření...
Nejsem velký fanoušek literárního žánru komiks a tudíž ani znalec. Sice „komiksy“ byly mezi mými prvními knihami – v prvorepublikovém Srdíčku a hlavně Ferda mravenec...
Nejsem velký fanoušek literárního žánru komiks a tudíž ani znalec. Sice „komiksy“ byly mezi mými prvními knihami – v prvorepublikovém Srdíčku a hlavně Ferda mravenec, později samozřejmě v Mladém hlasateli, pokud se mi podařilo vypůjčit od šťastnějšího spolužáka, jsem v těch už často otrhaných sešitech četl nejprve Rychlé šípy (a Batličkovy povídky). Ale mým oblíbencem se druh uměleckého vyjádření komiks nestal. Knihu (2.vydání) jsem si koupil nalákán názvem. Ten je ovšem matoucí – spíše než o encyklopedii jde o dějiny komiksu v daných letech, jak se objevovaly v časopise ABC. Snad až (jestli) vyjde tato „Encyklopedie“ kompletní (jak slibují v úvodu autoři), bude možné mluvit o „encyklopedii“, ale stále bych dal přednost označení soupis českých komiksů dané doby. Autoři v úvodu sami píší, že jde o připomenutí pamětníkům, kteří kdysi četli ABC. Tak to také nejsem, časopis začal vycházet, když jsem už byl na střední škole a měl jiné literární zájmy. Ostatně, až do roku 1968 jsem vlastně žádné noviny a časopisy nekupoval a nečetl. Komunistické vyplachování mozku mne už jako kluka nezajímalo. Za celou existenci časopisu (úctyhodných 35 let jen do roku 89) jsem si v trafice koupil po roce 68 asi 3 čísla, která měla na obálce ilustraci Zdeňka Buriana (a Speciál v roce 1985). Ale právě s mým zájmem o ilustrátory hlavně dobrodružné literatury jsem se zpětně dostal i k časopisům před rokem 1989 a komiksům, které otiskovaly. Byly totiž kresleny i mými oblíbenými ilustrátory Gustavem Krumem, Milošem Novákem a dalšími, jejichž ilustrace jsem začal sbírat. Proto také jsem koupil tuto „Encyklopedii“.
Můj dojem je poněkud rozporný. Jistě autoři jen v tomto prvním díle odvedli obrovský kus práce a zmapovali komiks v jediném časopise opravdu vyčerpávajícím způsobem. Takže zájemce přehled dostane, horší to ovšem je se srozumitelností popisu – autoři bezpochyby předpokládají určitou předchozí znalost (pamětníků) a vlastně jen na jednom místě, v jedné knize, shrnují informace. Já, který tu znalost nemám, tak některým odkazům jako čtenář nerozumím. Ale text je dobře doložen i ilustračním doprovodem, takže je to jistě čtení poučné a zajímavé i pro neznalého. Horší (pro mne) je to s postojem autorů k tomu, jak se nutně podepsala „doba“ (tedy spíše vládnoucí komunisti a jejich ideologie a politika) i na obsahu časopisu a samozřejmě komiksů. Je sice třeba vzdát všechnu čest těm autorům, kteří přes tuto „dobu“ se snažili o slušnou literaturu, ale všemu zabránit nemohli a „ústupky“ dělali. A tu se mně osobně vůbec nelíbí celkem velice smířlivý postoj autorů encyklopedie k projevům této „vstřícnosti“, bagatelizace projevů vnucované ideologie atd. Psát, že seriál Strážci je jen jakýmisi víceméně apolitickými novodobými Rychlými šípy je celkem nepravdivé tvrzení. U Rychlých šípů, psaných také za teroristického režimu německé okupace (nebo těsně před ní, ve velice politicky bouřlivé době) vlastně čtenář podle reálií na obrázcích vůbec nepozná, v jaké době se klukovská dobrodružství odehrávají. Kluky malovali autoři komiksu v oděvech, jaké se tenkrát nosily. U Strážců ovšem zhusta nechybí třeba pionýrské šátky, i při jejich „dobrodružstvích“, i když já pamatuji (sám jsem pionýrem přes nejhorší začátek padesátých let nikdy nebyl), že když v mé třídě byl „Pionýr“ na nátlak školy zřízen a někteří spolužáci se pionýry stali, že za ten červený šátek se v podstatě styděli a nikdy v něm, kromě přímo nařízeného nošení, na veřejnosti nechodili. Asi tak autoři komiksu couvali před tehdejšími vládnoucími przniteli kultury a života vůbec… Celkově tedy mohu knihu hodnotit jako lepší průměr, nenadchla mne, ale ani nezklamala, něco mi dala a případné další díly (alespoň ten příští) si koupím.
Číst více
Číst více