Emoční rovnice

Nelíbí se mi, že autor veškerou vinu za problémy lidí svaluje na rodiče. Z hlavního sdělení autora knihy pak vyplývá: " Za všechno můžou rodiče, rodiče vám zničili život!", a to všichni bez výjimky. Jenže každý má rodiče - i ti rodiče mají také své rodiče...atd. A přeci žádný rodič není stoprocentně dokonalý, to ani nejde, už i proto, že různé děti si můžou vyložit projev chování dospělého různým způsobem - např. jedno dítě si může vykládat pomoc rodiče jako svou neschopnost a nedostatečnost, jiné dítě by to bralo jako projev ochoty a lásky. Z knihy mám dojem, že bychom snad ani neměli mít děti, a lidi s nízkým sebevědomím už vůbec ne, protože se na nich stejně nějak podepíšeme a zničíme jim život, jako nám ho zničili naši rodiče a jim zase jejich rodiče a tak dál. Kniha se mi nelíbila, a to nejen proto, že plně nesouhlasím s tím, co v ní autor píše, ale také proto, že ve mně budí dojem slátaniny, jak je níže v jiném komentáři trefně napsáno, bez podepření relevantními zdroji, fakty a odbornou literaturou (viz další komentář níže). Autor na mě touto knihou nepůsobí jako odborník v této oblasti psychologie. Na druhou stranu je kniha psaná jednoduše a srozumitelně, takže se čte poměrně dobře a svižně. Proto dávám jednu hvězdičku.

Kniha obsahuje několik zajímavých myšlenek, svým sdělením se podobá The Secret nebo Jak si správně přát. Styl psaní mi však nevyhovuje... těch několik zajímavých myšlenek se totiž ztrácí mezi množstvím stran, které by šlo shrnout na několik listů papíru, nebo úplně vypustit. Chybí mi rovněž literatura a zdroje, ze které autor ve své teorii vychází. U řady názorů, které v knize sděluje, bych očekávala jejich jasné podepření fakty a odkazem na relevantní zdroj.