Emoční rovnice

Nelíbí se mi, že autor veškerou vinu za problémy lidí svaluje na rodiče. Z hlavního sdělení autora knihy pak vyplývá: " Za všechno můžou rodiče, rodiče vám zničili život!", a to všichni bez výjimky. Jenže každý má rodiče - i ti rodiče mají také své rodiče...atd. A přeci žádný rodič není stoprocentně dokonalý, to ani nejde, už i proto, že různé děti si můžou vyložit projev chování dospělého různým způsobem - např. jedno dítě si může vykládat pomoc rodiče jako svou neschopnost a nedostatečnost, jiné dítě by to bralo jako projev ochoty a lásky. Z knihy mám dojem, že bychom snad ani neměli mít děti, a lidi s nízkým sebevědomím už vůbec ne, protože se na nich stejně nějak podepíšeme a zničíme jim život, jako nám ho zničili naši rodiče a jim zase jejich rodiče a tak dál. Kniha se mi nelíbila, a to nejen proto, že plně nesouhlasím s tím, co v ní autor píše, ale také proto, že ve mně budí dojem slátaniny, jak je níže v jiném komentáři trefně napsáno, bez podepření relevantními zdroji, fakty a odbornou literaturou (viz další komentář níže). Autor na mě touto knihou nepůsobí jako odborník v této oblasti psychologie. Na druhou stranu je kniha psaná jednoduše a srozumitelně, takže se čte poměrně dobře a svižně. Proto dávám jednu hvězdičku.

Nelíbí se mi, že autor veškerou vinu za problémy lidí svaluje na rodiče. Z hlavního sdělení autora knihy pak vyplývá: " Za všechno můžou rodiče, rodiče vám zničili život!", a to všichni bez výjimky. Jenže každý má rodiče - i ti rodiče mají také své rodiče...atd. A přeci žádný rodič není stoprocentně dokonalý, to ani nejde, už i proto, že různé děti si můžou vyložit projev chování dospělého různým způsobem - např. jedno dítě si může vykládat pomoc rodiče jako svou neschopnost a nedostatečnost, jiné dítě by to bralo jako projev ochoty a lásky. Z knihy mám dojem, že bychom snad ani neměli mít děti, a lidi s nízkým sebevědomím už vůbec ne, protože se na nich stejně nějak podepíšeme a zničíme jim život, jako nám ho zničili naši rodiče a jim zase jejich rodiče a tak dál. Kniha se mi nelíbila, a to nejen proto, že plně nesouhlasím s tím, co v ní autor píše, ale také proto, že ve mně budí dojem slátaniny, jak je níže v jiném komentáři trefně napsáno, bez podepření relevantními zdroji, fakty a odbornou literaturou (viz další komentář níže). Autor na mě touto knihou nepůsobí jako odborník v této oblasti psychologie. Na druhou stranu je kniha psaná jednoduše a srozumitelně, takže se čte poměrně dobře a svižně. Proto dávám jednu hvězdičku.

Nevím, čím to je, že snad každý vrcholný manager z českého Microsoftu po svém odchodu začne koučovat či psát knihy o osobním rozvoji (krom pana Kaliny je všeobecně známý třeba Jan Mühlfeit). Ale u obou mě spojuje to, že jsou naprosto mimo můj pohled na osobním rozvoj. Nikomu neberu, že jim jejich fráze a "jedinečný" návod na fungování světa a mysl můžou pomoci, pokud jsou zrovna v nějakém duševním rozpoložení, kdy jim to dává smysl. Pak proč ne. U mě Emoční rovnice ale totálně nezafungovala a knihu jsem nakonec ani nedočetl. Svádět skoro vše na výchovu rodičů mě přijde přehnané. Ok, znám základy Freuda a asi při dostatečně dlouhé terapii se dostaneme k vlastním rodičům, ale to brutální zjednodušování vývoje osobnosti každého jedince, co předvádí pan Kalina v Emoční rovnici, mě přišlo hodně mimo. Ale za snahu dávám alespoň jednu hvězdičku. Kniha se prodává dobře a některým lidem tím pádem zřejmě mohla pomoci, což je fajn. Já bych ji ale nedoporučil.