Jako obvykle jde jen o výbor z Oshových promluv tak, ze vyzobali vše, co se týká tématu Emocí. Na tento styl už si pomalu zvykám, i když mi přišlo, že někdy si to lehce odporovalo O:-) Zaměření bylo jen na nekolik konrétních emocí, s tím, že vždycky bylo dodáno, že to analogicky platí i pro ostatní. Většinou to pro mě bylo spíš opakování, než něco vyloženě přínosného, nicméně i opakovat je potřeba. Bohužel nesouhlasím s Oshovým tvrzením, že zlost nelze mít bez druhé osoby, to mi celý dojem kazilo, protože mě to nutilo přemýšlet, kde všude ještě takto zjednodušuje.

Těšil jsem se na knihy tohoto autora. Začal jsem touto a nejsem zase až tak nadšený. Nebyla špatná, ale asi jsem čekal víc. Bylo to jako kdyby autor náhodně vysypal několik svých myšlenek namísto souvislého textu, který na sebe nějak navazuje. Takové neutříděné, přeskakující do jiných myšlenek atd.