Znovu si čtu anotaci a mám pocit, že nás balamutí. Taková idylka v přírodě... a království Elmet - to mi nějak uniklo. Ve skutečnosti je to drsný román se sociálním podtextem. Tragické směřování je tu přítomné, ale že to bude tak moc kruté a smutné, to jsem nečekala. Jediné, co odpovídá popisu a co mě potěšilo, bylo vzájemné pouto sourozenců i vzájemný vztah s otcem, popisy přírody a způsob vyprávění hlavního hrdiny. Není to čtení pro zlepšení nálady (až se mi chce napsat: nedoporučuji).

Opravdu nečekejte příběh idylického dětství dvou sourozenců žijících s tatínkem v ručně postaveném domečku v lese. Je to kniha o lidské povaze a násilí. O té zvrácené stránce, která v člověku je a bude. Pěkné chvíle a popisy v příběhu také jsou, ale i ty jsou podtrženy smutkem, který čtenář cítí od začátku knihy. A ten smutek graduje. Autorka dokáže vtáhnout do příběhu a na krátkých retrospektivních událostech vykreslit povahu postav. Popisné i dějové části jsou vyvážené, vše je doplněno melancholickým nádechem a tento pocit zesiluje popis protředí a atmosféry kraje severní Anglie - té přírodní i té zničené. Drsné čtení, které mi však kromě obrazu severní Anglie a připomenutí násilí v lidské povaze více nedalo.