Eliška Přemyslovna

Guta - Eliška Přemyslovna - Eliška Rejčka: tři královny, však každá jiná. Václav II. jejich král, historie všeobecně známá, nic nového pod sluncem. Úlisný had politiky splétá sítě, smrt si vybírá svou daň. Ať je to ten nebo ten, princezna je ještě dítě. Z bláta rovnou pod okap. Snad aspoň chvíli byla šťastná, Eliška Přemyslovna, královna česká. Využila svého práva, splnila svou povinnost? Opat Konrád by jistě věděl, přesto po pravdivosti faktů raději nepátrat, absolutní pravdu nejde dohledat. Změnit úhel pohledu a mezi řádky číst... P.S: Vilém Zajíc z Valdeka by možná věděl víc... Historická romance, však historie pokulhává. Milovníci historických faktů obrňte se tolerancí, milovníci romancí čtěte. ,,Domov je tam, kde jsme nechali srdce."

Jako romantický příběh na pozadí historických událostí to jde. Jitka Ježková čte knihu fakt pěkně. Ale vytočilo mě, když nezapadaly letopočty. Při korunovaci Guty, manželky Václava ll, byly jejich děti malé. Takže se těžko mohlo stát, že by Václav lll přijel domů a jeho sestry Anna a Eliška by obdivovaly jeho mužnou krásu. V jeho osmi-devíti letech FAKT těžko. Navíc chlapec zemřel zhruba v době, kdy by se tím mužem stal. Autorka jednoduše všem přidala deset let bez ohledu na to, jak byli věkově v poměru ke svým rodičům. Nechápu, proč tedy nezměnila koncept a nedržela se skutečnosti...