Eleonora z Avignonu

Ponurá četba. Jak jinak, když většinu obsahu tvoří obrazy z Avignonu zamořeného černou nemocí a hromadami mrtvých? Je smutné sledovat beznadějné úsilí lékařů, kteří s takovou nemocí dosud ještě nikdy nebojovali. Pokus - omyl. Léčitelka Eleonora, nadaná bylinkářka i zdravotnice, se dává do spolku s veleváženým lékařem, který léčí samotného papeže. Pod jeho vedením získává nové zkušenosti a dokonce spolu dokážou zkrotit dýmějový mor, když se při pitvách (dočasně povolených papežem) naučí odstraňovat hnisavá ložiska. Je podivuhodné, jak oba odolávají nákaze. Aby toho nebylo málo, tak v každé době se najde dav, který uvěří všemu, co hlásá výřečný, zastrašující kazatel a který místo aby pomáhal, jen přilévá olej do ohně. Hledá se viník. Židé byli odjakživa snadný cíl a hloupí nevzdělanci bez rozumu se nechali zlákat k pogromům. Naše léčitelka se ocitá ve smrtelném ohrožení, i jí začíná jít o život a ohrožuje ji nejen ten mor ......

Na můj vkus dost depresivní kniha...Ale vzhledem k tématu a období se není čemu divit. Litovala jsem Eleonoru s Guyem,kteří s morem bojivali a často marně. Velmi mě bavily kapitoly kde studovali a objevovali nové poznatky o té zákeřné chorobě. Fanatičtí faráři,kteři vše čemu nevěří nebo nerozumí považují za dílo satana nemohou chybět v žadné knize z tohoto období. Musím řict,že zvrat ale přišel,hlavně v závěru...Margot vyměněna za Eleonor,jakože cože?To mě ne jen překvapilo,ale i zasáhlo.