Elbe

Je to jeden příběh, dlouhé cesty, je to moře příběhů, tolik, kolik je lidí, co tu žili a žijí - kolem NÍ, řeky příběhů. Tahle cyklocesta od pramene až k splynutí veletoku se slaným náručím moře popisovaná příjemným publicistickým stylem je cestopisem a místopisem, a taky je historicko-společenským esejem, a pro mě příjemným zpestřením podvečerního běhání, čas a kilometry utíkaly, jako autorova cesta územím Polabanů, těch, co moc dobře vědí, že "jejich" řeka, na jejíž březích žili a žijí, není jen říčním tokem, ale, že je živoucí tepnou, co nese lidské osudy, co spojuje českou kotlinu s okolním světem, no a když se pozorně zaposloucháte, uslyšíte ozvěnu ... vorů odvážějících dřevo z hor, a taky nákladních lodí, co vozily zboží mezi Děčínem a Hamburkem ... Bylo to príma putování se spoustou zajímavých informací a postřehů ...

Žiji v povodí Cidliny, ale vzhledem k blízkosti soutoku a k tomu, jak často dlím v blízkosti Labe, cítím se být Polabankou. Proto jsem se těšila, jak si o "své" řece počtu. A teď se cítím podvedená a manipulovaná k výčitkám svědomí. Výčitky za to, že jsme se neomluvili za odsun sudetských Němců. Nevím, jaký k tomu má autor důvod, ale v každé kapitole mi to pořád melduje, podsouvá, cpe a tím úplně kazí vcelku pěknou knihu! Nelíbí se mi, jak se vyjadřuje o Češích. Škoda, jinak bych rozhodně dala 3, nebo i 4 *, protože je psaná čtivě a jsou v ní zajímavé myšlenky.