tak tuhle einsteinovskou monografii bych rád vypíchl jako (nejen metodologický) vzor moderního způsobu psaní o historii: kouzelnými zaklínadly v ní jsou (1) KONTEXT v tom nejširším možném pojetí = středobodem pojednání je známá osobnost zasazená do konkrétního místa v určitém čase a od něj se odvíjí další tematicky strukturovaný výklad, zaměřený na zevrubné objasnění souvislostí (2) POUZE OVĚŘENÉ či OVĚŘITELNÉ INFORMACE = ideálně aspoň ze dvou nezávislých zdrojů a s ohledem na povahu archiválie: opravdu si cením Gordinova striktního přístupu vyhnout se "drbům ze života génia" (naopak naše česká popularizace vědy stále těží ze "šokujících odhalení", co kdo rád jedl, koho nenáviděl a co komu kam strkal) (3) ŽÁDNÁ HAGIOGRAFIE = Gordin nepotřebuje velebit Einsteina vzletnými adjektivy tesanými do mramoru ani zamačkávat slzy dojetí nad každým bebíčkem, a přesto čtenář chápe, o jakém borci čte (bohužel naše česká biografická tradice stále žije prastarou potřebou vyrábět národní mučedníky, kteří nedělají nic jiného, než trpí a obětují se pro národ, ideu, pravdu atd.) v neposlední řadě oceňuju příležitost podívat se na českému čtenáři blízké téma Z JINÉHO ÚHLU POHLEDU = Praha před Velkou válkou, národnostní otázky habsburské monarchie (Češi - Němci - Židi) a jejich projevy v kulturním a uměleckém životě soudobé společnosti, ale třeba i podrobný výklad o fungování Karlovy univerzity od jejího počátku popisovaný a uvažovaný americkým historikem a slavistou, princetonským profesorem je jedinečný doporučuju všem (nepřátelé matematiky přece mohou kapitolu o fyzice přeskočit)

Tato kniha je úžasná tím, jak autor, americký vědec, přistoupil k zkoumání historie. Vybral si krátký okamžik dějin - duben 1911 až červenec 1912, ten však použil jen jako styčný bod dvou magických objektů - Prahy a Einsteina. Jako by vrhl světlo a to se na určitém místě rozšířilo do úžasné duhy, barevné, plné nových informací. Autor objevuje důležitost Prahy pro Einsteinův vědecký i soukromý život a také ukazuje, co Einstein přinesl Praze. Celé spektrum náhledů se otvírá před čtenářem a je s podivem, jak je pohled nový, inovativní. Jde o rozebírání situace dvou pražských univerzit, české a německé, postavení a pocity německých profesorů, vznik a propagace teorie relativity a postoje českých a německých vědců. Je toho tam mnoho, od 19. do konce 20. století, nejde jen o Einsteinovo intermezzo v Praze, ale úžasné, objevné dílo, které vidí dějiny z jiného úhlu a díky tomu moc zajímavě. (Čteno uchem třikrát na MujRozhlas. teď to tam je.)