Einstein přeplouvá Labe u Hamburku

Náročné čtení - ale Lenz mě prostě baví. Tady, v povídkách přelomu šedesátých a sedmdesátých let, se pohybuje mezi postmodernou a čistou absurditou: nic není dané, situace jsou sledovány jako v kaleidoskopu, stačí pootočit a vše je jinak... Kupodivu mne nejméně bavily ty nejtemnější a dobově přesně určené (Bolesti jsou přípustné, Pan a paní S. očekávají hosty), nejvíc jsem si užila ty, v nichž paradoxnost jen probublává a zavádí nás do totálně nepřehledného a odcizeného světa (Mužstvo, titulní povídka, Vlny Valatonu, Fantazie...). A většina má kromě napětí i humor! Potěšila jsem se. "Typické. To je pro tebe typické, kamaráde, u tebe všechno končí v nejistotě, protože rozřešení pokládáš za nezdvořilost." (s. 204)

první český překlad Lenzova souboru povídek, haleluja! těšil jsem se jak malej harant na Štědrej den... vzorový postmodernistický relativismus, z kterého severoněmecky mrazí: drsné, překvapivé pointy jsou skryté mezi řádky a v plné síle čekají často až úplně na posledním slovu a pak dolehnou rázně jak pár facek nejen titulní povídka Einstein přeplouvá Labe u Hamburku, ale snad ještě typičtější, řekl bych přímo fowlesovská, je závěrečná Fantazie se třemi paralelními pohledy na jednu situaci, jen na tu by se dala napsat výborná diplomová práce! povídky jsou seřazeny chronologicky a čteny v tomto sledu krásně dokumentují vývoj Lenzova autorského stylu i tematiky/motiviky (viz třeba povídka Případ na hranici) jediné, co mě dost prudilo, je překlad - už před deseti lety jsem se podivoval, že se Zoubková pustila do Kafkova Zámku - vidím, že překládá "věrně originálu" (na to mi dnes stačí DeepL), jenže v beletrii z toho pak lezou nesmysly nebo se ztrácí souvislosti = třeba když překládám Einbildungsvermögen, aby mi tam zůstal ten Bild, jako obrazotvornost, a mohl naznačit spojitost Bild s Wort a tím se dostal k Sinn a Bedeutung, tak pak nemohu celou povídku nazvat Fantazie = beletrii prostě musí překládat člověk s einbildungskraftem a bohatým wortšatcem