Edda a Sága o Ynglinzích

Prozaická Edda (též Mladší či Snorriho Edda) byla mým prvním a dlouho plánovaným knižním setkáním s nesmírně lákavou severskou mytologií a zároveň perfektním základem pro další četbu v této oblasti - např. Poetické (Starší) Eddy. Kniha je uvozena odborným pojednáním Heleny Kadečkové, výmluvně pojmenovaným "Snorri Sturluson, jeho doba a dílo", a následně se dělí na dvě části. První a větší z nich je tzv. Snorriho Edda, jejíž první část (Gylfiho oblouzení), formou dialogu švédského krále Gylfiho s Ódinem, seznamuje se základy eddické/severské mytologie a druhá část (Jazyk básnický) se věnuje mytologické látce skaldské poezie, mj. i tvorbě a správnému chápání tzv. heiti (jednoslovných synonym či metafor) a tzv. kenningů (složitějších, minimálně dvouslovných, složenin nahrazujících běžná slova a názvy - např. zhouba stromů = oheň nebo Freyjiny slzy = zlato či jantar). Druhá a menší část knihy (Sága o Ynglinzích) je spíše mytologicko-historizujícím genealogickým výčtem severských (zejména švédských - uppsalských) panovníků, jejich (zlo)činů, způsobů úmrtí a nástupců. Ačkoli pro mne tato část byla méně záživná a přínosná než část "eddická", přesto si kniha jako celek nezaslouží jiné než maximální hodnocení. Za zmínku stojí také její celkové zpracování nakladatelstvím Argo - ať už se jedná o parádní barevné ilustrace nebo sérii zajímavých černobílých fotografií znázorňujících místa a kulturní artefakty související s tématem knihy.

Do značné míry bych se zde mohl opakovat vzhledem k mému komentáři u starší Eddy, ale pokusím se být pokud možno originální. Mimořádně oceňuji předmluvu, která popisuje život a dílo Snorriho Sturlusona, uvádí Eddu, i Ságu. Je velice užitečná a obsahuje informace, které přeci jenom čtení poněkud ozvláštní. Co oceňuji nepatrně méně – a je to obecnější znak Eddy, i Ságy – není nějaká chyba, nebo něco co bych mohl kritizovat z hlediska formálního, jedná se spíše jen o jakousi skvrnku na kráse z pohledu čistě osobního. Zatímco je starší, poetická Edda čistá a ryzí, dokonalý originál, ničím neředěné mrazivé mytologie, Snorri, a nikoliv nepochopitelně, řízl onu čistou mytologii křesťanstvím, dějinami světa a jakousi podivnou „racionalizací“. Opakuji, dává to smysl a je to ve skutečnosti celkem elegantně, ač vtipně pojato, ale osobně mi to maličko kazilo požitek. Ta Trója, s tím Kristem mi to prostě maličko znepříjemnili. A upřímně, Augusta jsem tam fakt nečekal. Jinak, hovoříme-li o knize, musíme ji pojmout jako dvě, respektive tři části. První je Edda a Básnický jazyk jako, řekněme podkapitola. Druhá část je Sága o Ynglinzích. A funguje to tu opět do značné míry podobně jako u starší Eddy. První část, O bozích (v tomto případě Edda a Básnický jazyk) je zábavná a neskutečně zajímavá. Druhá část, O hrdinech (v případě Ságy to platí ještě více), je prostě nudnější. No je to tak no… V první části nám Snorri bravurně převypravuje některé Eddické mýty ústy Vysokého, Stejně vysokého a Třetího. Je to dokonce i stejně koncipované jako starší Edda – čili jako jakási vědomostní exhibice. „Copak ty tohle nevíš? No to jsi ale blbeček, že neznáš jména těchhle osmnácti obrů a osmdesáti trpaslíků!“ Jazyk básnický navíc přidává i některé příběhy, které nepocházejí ze starší Eddy a já jsem na ně například už dávno zapomněl. Ano, znal jsem je jako malý, ale prostě jsem je nějak vytrousil a bylo velice milé si je osvěžit. A to ať již hovoříme o Lokiho příhodě s kozlem, nebo o Ódinovi, který sere na všechny básníky. Sága je prostě méně zajímavá. Člověku se skoro zdá, že přejala biblické manýry s vyjmenováváním rodokmenů, jenom to trošičku opepřila nějakou drobnou příhodou ze života nějakého toho krále, nejlépe takovou historkou, která končila jeho relativně kreativní smrtí. Obecně vzato je to skvěle napsané a pokud se chcete do skandinávské, či jednodušeji nordické mytologie dostat hlouběji, je tato famózní historická památka naprosto nezbytná. Ale osobně bych spíše doporučil starší, poetickou Eddu. Některé části z ní si přečtete i v mladší Eddě a mám-li být upřímný, ty části mne osobně stále zajímaly nejvíce, ale přečíst si ji jako celek je nezbytné. Potom bych doporučil jako shrnutí a doplnění dalších mýtů, zde přítomnou mladší Eddu.