Edda a Sága o Ynglinzích

Prozaická Edda (též Mladší či Snorriho Edda) byla mým prvním a dlouho plánovaným knižním setkáním s nesmírně lákavou severskou mytologií a zároveň perfektním základem pro další četbu v této oblasti - např. Poetické (Starší) Eddy. Kniha je uvozena odborným pojednáním Heleny Kadečkové, výmluvně pojmenovaným "Snorri Sturluson, jeho doba a dílo", a následně se dělí na dvě části. První a větší z nich je tzv. Snorriho Edda, jejíž první část (Gylfiho oblouzení), formou dialogu švédského krále Gylfiho s Ódinem, seznamuje se základy eddické/severské mytologie a druhá část (Jazyk básnický) se věnuje mytologické látce skaldské poezie, mj. i tvorbě a správnému chápání tzv. heiti (jednoslovných synonym či metafor) a tzv. kenningů (složitějších, minimálně dvouslovných, složenin nahrazujících běžná slova a názvy - např. zhouba stromů = oheň nebo Freyjiny slzy = zlato či jantar). Druhá a menší část knihy (Sága o Ynglinzích) je spíše mytologicko-historizujícím genealogickým výčtem severských (zejména švédských - uppsalských) panovníků, jejich (zlo)činů, způsobů úmrtí a nástupců. Ačkoli pro mne tato část byla méně záživná a přínosná než část "eddická", přesto si kniha jako celek nezaslouží jiné než maximální hodnocení. Za zmínku stojí také její celkové zpracování nakladatelstvím Argo - ať už se jedná o parádní barevné ilustrace nebo sérii zajímavých černobílých fotografií znázorňujících místa a kulturní artefakty související s tématem knihy.

Musím říct že "Eddická" část mě bavila víc než Sága o Ynglinzích. Tam se v podstatě jednalo jen o nástup nového krále za novým králem na trůn (ideálně jeho synem) a jeho smrtí....a jeho následným pohřbem v Uppsale. (Asi to bude část vhodnější pro historiky.) Já ale žádný nejsem, tak jsem si užila spíše první část. Jo a konečně jsem zjistila, kde se mnou milovaný Tolkien inspiroval. Viz jména trpaslíků...a jaká že je ta Gandalfova hůl? Jasanová? A je to jasný....pan Yggdrasil zabodoval.