Ecuador

Jelikož jsem nikdy nejel na východ od Kladna, byl pro mě Ekvádor od Henriho Mišóa dost velký překvapení. Asi jako když jdete čůrat, a najednou se místo toho pokadíte. Jako například slavný jihoameričan Kaká. Že je Mišó dobrej malíř a básník jsem už jaksi tušil (bylo to na internetu napsaný), ale že umí valit takový lonely planety, to jsem neměl nejmenší zdání. Ekvádor se tváří jako cestopis a vlastně to cestopis i je, ale není! No a teď se v tom bábo vyznej. Já bohužel žádnou bábu v bytě nemám. Nicméně, tenhle šílený kolotoč útržkovitých, poetických, surrealistických textů a básniček byl naprosto skvělej a já ho sám sobě ještě někdy do budoucna doporučuji. Do jihoamerických končin se každopádně nevydám, páč když mi někdo popíše, že musí v pokojíčku vybít mačetou 300 tarantulí než jde spát, to teda nezní zrovna jako dobrý airb'n'b. NASCHLEDANOU

Na textu je hodně znát, že je autor zejména autorem mnoha knih poezie. Celý cestopis to posunuje do pro mne fascinující a imaginativni roviny. Zážitky z cesty přes optický hranol autorovy mysli jsou hluboce rozpracované přesahující mnohdy do filozofie a mystiky. Čtení tím neztrácí na dobrodruznosti, spíše naopak. Oceňuji, že se autor zároveň naprosto drží reality a barvite popisuje nejen svůj vnitřní svět ale i vše v okolí a neústupuje z žánru cestopisu ani o pid. Rozhodně jedna z mých nejoblíbenějších knih.