Dýka s hadem

Výborná a čtivě napsaná historická detektivka z pera mého oblíbeného spisovatele ;-). Tentokrát mi ji přečetl pan Jan Hyhlík jako nahrávku z KTN a teprve poté jsem si ještě poslechla i dramatizaci z roku 2007 s Radovem Lukavským nebo Otakarem Brouskem. Ta je sice také vynikající, ale je samozřejmé, že se do délky poslechu necelých dvou hodin nedá vměstnat ani zdaleka všechno, co je obsaženo v knize. Ale teď už k samotnému vyšetřování královského prokurátora Oldřicha z Chlumu ;-). V knize jsou obsaženy dva případy. A jen první z nich se týká Dýky s hadem. Oba případy jsou ale navýsost zajímavé a mne zaujaly stejně. A protože jsem už několik detektivek s tímto vyšetřovatelem přečetla, líbilo se mi, že jsem se konečně dozvěděla, jak se Diviš seznámil se svojí Martou - k tomu totiž dojde hned v prvním případu. A Oldřich je zde také ještě hodně mladý, přitom již v tomto věku zdatný ve svém povolání ;-). Pokud jde o podrobnosti obou vyšetřovaných zločinů, nebudu prozrazovat nic dalšího. Jen za sebe musím přiznat, že vraha jsem neodhalila ani v prvním, ani ve druhém případě. Knihu doporučuji všem milovníkům historických detektivek, především kvůli její nádherné atmosféře :-).

Vlastimil Vondruška nechává čtenáře nahlédnout do časů vlády Přemysla Otakara II., krále železného a zlatého. Drsná realita středověku na vás ovšem nečeká, spíše naopak. Autor se sice snaží držet historických reálií, ale atmosférou má blíž ke Třem oříškům pro Popelku, než ke střízlivé skutečnosti. Na druhou stranu, děsit čtenáře není autorovým úmyslem, ten spočívá v něčem úplně jiném - pobavit komorní detektivkou. Ač zápletka není nijak extra a drží se obvyklých standardů, je zalidněna množstvím sympatických postav. Ty však mají naneštěstí dosti teatrální charaktery, což z toho všeho dělá tak trochu pohádku. A podobné je to i s hrdiny, v tomto případě hned třemi. Tady je třeba si přiznat, že Oldřich z Chlumu by bez svých pomocníků – panoše Oty a velitele Diviše – nejenže nic nevypátral, ale ani by k tomu nedostal příležitost. Celek tak v mnohém připomíná příběhy Roberta van Gulika, ačkoli Soudce Ti je v mých očích daleko větší šéf. Který se navíc obejde bez deseti vykřičníků na stránku.