Dvůr mlhy a hněvu

Já to miluju. Tuhle krásně vystavěnou pohádku, kdy vám fantazie běží na plné obrátky, protože jednotlivé Dvory jsou krásně popsané. A kouzla, kterými jste svědky, berou dech. A pak je tu láska. Samozřejmě ta milenecká, ale i sesterská a ta přátelská. A i když zhruba 500 stran čekáte, až se hlavní romantická linka konečně rozhoří naplno, tak to nevadí. Je tam kolem nich tolik zápletek, kouzel, dobrodružství, že to čekání autorce odpustíte. A pak to přijde, konečně. Ale příběh se roztočí takovou rychlostí, že je proti tomu centrifuga šnek. Knihu nejde odložit, i když jsou už dvě hodiny ráno. A pak je konec. Já tedy zůstala s pusou dokořán a říkala si: No co to, wtf, je? A pak jsem se asi tak půl dne usmívala jako pitomeček, protože to prostě bylo boží. Skvěle vygradované, skvěle vymyšlené. Prostě perfektní. A hlavní hrdinové jsou k sežrání. Hlavně tedy Rhys. Jdu na třetí díl, nejde to jinak.

Tohle není série, to je sága. Rozplétá se,... Pomalu a jistě všechna ta bolest, žárlivost a závist. Intriky, které tvoří minulost, současnost i bohužel, budoucnost. Nesmírně čtivé knihy v rukou držím... Ale jsem nadšená, že jsem procitla a dala se do jejich čtení.