Dvojité sklo

to bylo něco...husté, hutné, a přitom kratinké čtení..pplynoucí pomalu, beze spěchu, jako den seniorky...co mě ještě čeká ? na co mám nárok a právo ? jak dlouho tu ještě budu a udržím si jasnou mysl ? Úvahy, dojmy, pocity, emoce...rok plyne, za oknem se lámou sluneční paprsky...zpívají ptáci, hrají si děti. Zamilovaný pár... a má i ona ve svém věku ještě nárok na lásku ? nejsou ti chlapi stejní ? nebude to jen o chybějících knoflíčcích k přišití ? nejvíc mě snad dojala společná návštěva DD se Sverrirem..to radostné plánování společné budoucnosti, v jednom pokoji...nábytek, závěsy...tková obyčejná radost..v momentě, kdy už ji nečekáme.. a jak to končí ? není to pohádka. Je to novela ze života...děkuji. "Co čich ? zeptá se. Nestěžuju si, díky za optání. Co zbylo tobě ? Můj čich je čím dál s věkem subjektivnější, neustále cítím útržky vůní z dětství." ------------------------------------------------------------------------------ "Následujícího dne Sverrir zavolá: Někoho mipřipomínáš. Tvou ženu ? Ne, tu ne. Vidím v tobě mladou dívku, do které jsem byl kdysi zamilovaný. Takže jsem vzpomínka ? Ano." ----------------------------------------------- "Byli jako noc a den, splynuli spolu, aniž se jeden v druhém ztratili. Gudjón byl jako motýl, ona jako želva. On byl špičatý, ona zaoblená. Gudjón rychlý, ona pomalá. Něco se rozhodli odsunout na vedlejší kolej... věděli o tom, ale nechali to být. Občas na to narazili. Život nemusí být nutně vánoční pohádka. Postavili si loď, která brázdila vlny, někdy i na otevřeném moři. Osvědčila se jim přesně tak, jak předpokládali." ------------------------------------------------------------------------- Bratrova smrt ji sebere, bývala by si přála držet ho za ruku. Někdo měl být u něj a držet ho za ruku. Chystají se ho pohřbít v tichosti. "táta by to tak jistě chtěl," nechá se slyšet Maria. V tichosti, kdo proboha vymyslel tenhle slizký obrat, pomyslí si. Kdyby bylo na Torvaldurovi, uspořádal by koncert a hostinu,, natolik dobře svého bratra znala, vždycky to chtěl zakončit se vší parádou. Ale neplete se jim do toho, vydá ze sebe několik slůvek soustrasti, drží se na uzdě..

Autorka nás nechá nahlížet do stavu duše, mysli a pocitů téměř osmdesátileté ženy. Jsem trapná svými myšlenkami (na muže, na sex, na domácnost, na současný svět)? Mají to tak i ostatní v mém věku? Nejsem divná? Zdánlivě stručné, přesto výstižné, pravdivé, až smutné. Mladé možná tato knížka moc neosloví, ale čím je člověk starší, tím více chápe, vnímá a vše přijímá. ("... stanu se vším zároveň")