Dvojí tvář

Tak já se přidávám ke čtenářům, kterým se kniha líbila. Přečetla jsem na jeden zátah parádní mafiánská kniha, drsné není to klasická romantika... Budu se těšit na další knihy od autorky její styl psaní mi sedí, doporučuji

„Jsem camorrský vymahač. Jsem bolest a smrt. Nikdy jsem nepředstíral nic jiného. Nedělej, žes to nevěděla, jen aby ses mohla cítit líp.“ Tak tohle byla zas po nějaké době pořádná mafiánská. Bylo to temné, drsné, surové, krvavé, ale čtivé :) Ze začátku mi dělalo trochu problém se zorientovat v názvech jednotlivých mafií - camorra, famiglie, outfit ... Leona měla teda rodiče za všechny prachy. Až se člověk divil, že za nimi pořád stála. Život se s ní rozhodně nemazlil. A i když byl Fabiano netvor, čemuž se člověk nemůže divit, když od dětství vyrůstal v takovém prostředí a s takovým otcem. Přeci jen v něm ona dokázala probudit kousek lidskosti a citů, které v sobě dávno pohřbil. ------------------------------------------------------------------------------------------------------------ „Máma často říkala, že vždycky všechno musím spravit. Že potřebuju něco zlomeného, abych zjistila, jestli se o to dokážu postarat – zraněná zvířata, nemocné lidi. Ji samotnou. Říkala, že mě to jednou dostane do maléru. Protože lidi spravit nejde a jednoho dne narazím na někoho tak zlomeného, že než ho dokážu dát do pořádku, zlomí on mě. Přitahovalo mě snad k Fabianovi už od první chvíle právě tohle? Vycítila jsem z něj něco zlomeného, co jsem potřebovala spravit?“ ----------------------------------------------------------------------------------------------------------- Jedna výtka a to, moc se mi nelíbil překlad erotických scén a opakující se slova vulva, žalud.