Dvě pohádky

Celkově se mně i dětem knížka moc líbila. Je vytištěna na kvalitním, silném papíru a má ilustrace přes obě strany. Text je větším písmem umístěn na světlém podkladu, takže ilustrace neruší při čtení. Kniha udělala radost a já ji vřele doporučuji pro společné čtení. Hlavně nezapomeňte při čtení zpívat, když zpívají i postavy. :-)

Jak začít... Knížku mi doporučila knihovnice, jinak upřímně bych si ji sama nevybrala. Proč? Protože narozdíl od Covenanta nejsem fanouškem ilustrací a knihu jsem hned odsoudila podle obalu (hlavně, že přísloví praví něco jiného). Také začnu příběhem prasátek. Byl napsaný jinak, než jsem doposud znala. Mi se tato verze nelíbila, protože se tam pořád opakovaly jedny a ty samé verše od vlka. A celkově mi tato verze pohádky nesedla. Nicméně věřím, že někomu se může líbit. Ilustrace zde byly obstojné, byť to můj styl není. Ale co ta druhá pohádka? Krom toho, že příběh totálně o příšerný, tak ho doplnily otřesné ilustrace. Zvířata jsou divně nakreslená, ale to bych ještě zkousla, že to je nějaký umělecký styl, kterému já nerozumím. Ale ilustrace baby a zbojníků děsivé. Možná jsem precitlivělá, ale ani nám dospělým na pohled ty ilustrace nepřišly příjemné a dětem školkového věku už vůbec ne, bály se jich. Ještě k tomu příběhu - jaké jsme si z toho vzali ponaučení? Že když něco chceme, ale nemůžeme to mít, tak si proto máme jít i přes mrtvoly. Protože přece vejce se svou bandou zvířat to tak udělali. Chtěli se zadarmo nažrat, tak se pozvali k cizí bábě. Ta je ovšem odmítla (sice škaredě, ale to je jedno). A tak si banda řekla- nenene, my chceme žrát, bába na nás nebyla milá, tak aspoň nám ji nebude tolik líto vyštvat z chýše a to i skrz to, že se nám do cesty připletou zbojníci. No a pohádka končí tím, že se všichni najedli (i puknuté vejce) a pak se rozešli... Takže si opravdu jen šli pro to jídlo.... Děs...