Království Dutců

Kira Jane Buxton - Království dutců V každé anotaci se dočtete, že román začíná idylickou rodinkou. Velký Jim - krásný zástupce lidského rodu. Pije pivo, chodí na fotbal, na soutěže ve žraní párků, na přehlídky velkých aut, seznamuje se s ženami přes Tinder, z kterých se většinou vyklube nějaký šmejd, prostě typická karikatura Američana. Jeho společníci jsou Dennis, bloodhound, který devadesát procent svého života tráví válením se na gauči olizováním si kulek a jeho IQ se rovná mrtvé vačici a vraní samec jménem ST (SračkoTrus), rodinný komik a vypravěč příběhu. Když jsem četla, že jednoho dne vypadne Velkému Jimovi oko, myslela jsem si, že se jedná o oko umělé a vše se bude točit okolo něj. Nikoli. To oko bylo pravé. Kdyby šlo jen o oko. Po ulicích se začínají trousit mamlasi, jak ST nazývá lidi (které mimochodem miluje a cítí se být jedním z nich), kteří mutují v podivné bytosti podobné zombiům a škrabou rukama po všem skleněném, až si ty ruky uškrábou. Asi nějaký virus. Kromě Jimova oka odpadávají lidem i jiné různorodé části těla, ale dutcům (jakože těm lidem) to nevadí, hlavně najít skleněnou tabulku, která se rozsvítí a do které se dá ťukat. Čtenář očekává, že podobně jako v Kingově Svědectví, se objeví pár zdravých jedinců, kteří zachrání svět. Bohužel. Nadvládu nad Těmi, kteří berou, ale nesplácejí, bere Příroda. A jaká je Příroda, taková je i kniha. Krásná i krutá, bezohledná i odpouštějící, pokud jde o teritoria rozdělující i spojující. Dost se tam umírá, ale tak to v Přírodě chodí, ale o to víc se zachraňuje. Víc neprozradím. Zpět na začátek. Jediný, kdo si z rodiny zachová zdravý rozum je vraňák ST, který se smíří s Dennisem (víte, tím neustále si kulkoolizujícím psím povalečem), a oba vyrazí zachránit svět. Pro oba je to vývojový román - ST se musí vyrovnat s krizí identity, i bloodhound dokáže, že psiska stojí za to. Musím pochválit jazyk - ST si teda do huby nevidí, překlad (Milan Žáček), chytlavou obálku a zejména neotřelé téma. V Kiře Jane Buxton jsem našla Kinga v sukni. ????

Když se Tajný život mazlíčků potká s Živými mrtvými. Nevěříte? Věřte. Kombinace zpočátku vražedně zábavná, hlavní postava - ochočený havran ST - třeskutě vtipná, sidekick dostatečně uslintaný a vedlejší postavy pestré, po zhruba sto stránkách jakoby ale nápad ztratil dech a rozhodl se zalehnout. I točí se dokolečka dokola a vyšlapává si ve vysoké trávě pelíšek. Poselství hezké, nápad dobrý, stojka stellarova 4ever (jen při tom sázení cizích abeced je prostě i na těch pár slov dobré mít nějakého ochočeného dutce, který vám to zkoukne). Tři, ale solidní tři. (Plus teda parádní obálka, ta si zaslouží pět pamlsků sama za sebe.)