Dürer

Nejcennější obrazy v ČR? Tiziánův Apollo a Marsyas a Picassův Autoportrét. Kroměříž a Praha. A také Dürerova Růžencová slavnost, zakoupena sto let po vzniku císařem Rudolfem II. a převezena do Prahy, kde časem upadla v zapomnění a koncem 18. století byla prodána jako veteš za 2 zlaté a 15 krejcarů, z toho dvě zlatky byla hodnota rámu. Dnes kolem obrazu, který je k vidění v NG v patře Šternberského paláce na Hradčanském náměstí, létají částky s devíti nulami. Publikace, plná kvalitních reprodukcí, podrobně popsaných, přibližuje, na můj vkus trochu zmateně, umělcův život a vývoj. Cestou musí přejít několik hluchých míst v životopisu, a na konci na dvou stranách vše shrne v chronologickém přehledu. Za stručné a výstižné považuji dvě hodnocení z textu: Génius německé renesance a První opravdu mezinárodní umělec. 85 % (zatím 7 hodnotících, průměr 77 %).

Tenká, vizuálně vděčná publikace o Albrechtu Dürerovi, která potěší oko, ale nenaplní přísnější očekávání čtenáře hledajícího hlubší kunsthistorickou analýzu. Kniha se čte svižně a obrázky jsou krásné – reprodukce jsou jednoznačně hlavním tahákem. Jako čtenáře se zájmem o umění však vnímám určitý deficit v odborné rovině. Chybí detailnější rozbor malířské techniky, vrstvení barev, použití pigmentů, práce s perspektivou či grafickými postupy, které dělají z Dürera výjimečného mistra. V textu nenacházím mnoho o jeho experimentování s mědirytinou, o matematickém přístupu k proporcím ani o jeho teoretických spisech, které zásadně ovlivnily evropské umění. Spíše převažuje příjemný, ale povrchní životopisný přehled. Na druhou stranu – je fér říct, že jde zjevně o publikaci z edice zaměřené na širší publikum. Cílem je nabídnout „ochutnávku“ Dürera, ne jeho komplexní portrét pro historiky umění. Pokud někdo hledá knihu na listování, krátké kapitoly k večerní kávě a pěknou sbírku reprodukcí, účel je splněn. Pokud však čekáte odbornější vhled, kontext renesančních dílen, ikonografickou interpretaci nebo rozbor jednotlivých děl, budete možná odcházet zklamáni.