Dům z karet

Thriller pro silné povahy, uvědomí-li si člověk, že to celé není jen autorská fantasmagorie, ale slabý odvar toho, co se v politice skutečně děje. Michael Dobbs se nedopouští akčních výstřelků a jeho hrdinové se pohybují spíše v zákulisí hlavního dění, což zápletce výrazně přidává na uvěřitelnosti. Fascinující přitom je, kolik toho lze připodobnit k dění na české politické scéně. I když je to jako srovnávat světový šampionát s okresním přeborem. Naneštěstí přímočará premisa románu je zároveň jeho slabinou. Poměrně záhy je totiž vytyčen cíl a my už pak jen sledujeme bezohlednou cestu k němu, přičemž všechny ty špinavé triky v zásadě nepřekročí rámec očekávaného. A přestože je to podané skvěle, Francis Urquhart není právě typem antihrdiny, který by si mě dokázal získat. Navíc stran jeho opozičních protivníků vlastně ani není o čem mluvit. Chybí tak zvrat či moment napětí, že by něco mohlo dopadnout jinak, než bylo naplánováno. Ještě ale není všem dnům konec a další díl třeba překvapí.

Politiku vlastně nemám ráda. To je ovšem dobrý důvod, proč do ní nevstupovat (přiznávám jistou míru alibismu) a ne se o ni nezajímat. Žijeme v parlamentní demokracii a bez politiků a poslanců demokratická společnost nemůže existovat. Dům z karet mě však pouze mohl utvrdit v mém postoji, vzhledem k tomu co politiku, média a byznys kolem ní provází. Dům z karet je primárně o bezcitném pletichaření. Vlastně víc než to... Ovšem možná, že Dům z karet z větší části popisuje "jen" vcelku standardní zákulisí politických stran, jejich čelních i úřednických představitelů a vládních tanečků, k čemuž obecně patří zpravidla špatně utajovaná obrovská hromada špíny, intrik a podvodů. Potom nám pomáhej Pán Bůh. Vlastně Britům ;-). Je to ale zejména možnost nahlédnout do parlamentních kulis britského impéria, co činí Dům z karet zajímavým. Odhlédnu-li od některých perverzností, které si autor doufám vymyslel. A tuším, že Dobbs, sám člen konzervativní strany a v roce 1987 taky šéf volebního štábu M. Thatcherové, moc dobře ví, o čem píše. Seriál jsem "naštěstí" neviděla, tak jsem "nezaujatýma očima" mohla sledovat politické hrátky a machinace ublíženého a následně bezskrupulózního manipulátora Francise Urquarta, který jde bezpečně za svým cílem. Mimochodem, jsou to taky docela pěkná čuňata, ti britští poslanci a peerové, když na to přijde. Je to snůška cynických parchantů. Myslím tím Downing Street 10 v Dobbsově podání. Ale tuším, že politika dělá s lidmi divy. Takže komu nakonec připadne premiérské křeslo po štvaném premiérovi? A za jakou cenu? Není zbytí, nutno dočíst ten politický horor až do konce. "Když už musíš způsobit bolest, dej si záležet, aby byla nesnesitelná a zničující, aby si jednou provždy zapsal za uši, že ty mu pokaždé ublížíš víc, než kdy on může ublížit tobě." P.S.: překvapilo mě, jak málo komentářů je pod knihou, když seriál podle ní natočený získal ocenění a takovou popularitu...