Dům u hřbitova

"Prostě to potřebuju vědět," řekla Jillie. "Chci vyzkoušet, v jakym je to místo stavu. Jsou ty duchové nebezpečně naštvaný? Jsou potichu?" "A jestli jsou nasraný a v těch svejch holejch lebkách skřípou zuby, co s tím naděláme? Myslíš, že okresní zastupitelstvo udělá něco jinak, když se v srpnu dostavíš na zasedání a řekneš: 'Ten strašidelný dům tam za nic na světě nemůžete otevřít, mrtví jsou z toho vážně vytočení'?" Strašidelné domy nie sú mojou šálkou kávy, ale sem-tam urobím výnimku. 'Dům u hřbitova' sa naozaj podaril až na dve malé chybičky krásy, ktoré tu už boli spomenuté: 1) Prvú tretinu knihy by som mierne 'okorenila'. Čitateľnosť síce má, ale nejaké 'bububu' prvky by sa tam hodili... 2) Zmenila by som dôvod / príčinu Mikeovho chovania, pretože v konečnom dôsledku z toho vyšiel ako ožratý a nadržaný králik... "Mám příšerný, nepříjemný pocit, jaký jsem ještě nikdy neměla. Skoro jako by tu někdo nebo něco odsávalo veškerý život ze slunce." "To nejspíš proto, že je jedenáct v noci," připomněl jí Ted. "A slunce zapadlo už před pár hodinama."

Po horore Děti Halloweenu ďalšia vydarený prírastok do halloweenskej žánrovej edície vydavateľstva Carcosa. Opäť veľmi solídna a drsná jednohubka. Ale nedajte sa oklamať! Veľmi solídne a drsné jednohubky je v skutočnosti ťažké napísať (hoci opak sa môže zdať pravdou). Miestami sa na motiváciách postáv dalo určite lepšie zapracovať (to bol Mike fakt taký meganadržaný, že „len“ kvôli sexu podstupoval dobrovoľne „to“ všetko?) a mnohé postavy sú slušne spracované, ale nakoniec to autor vlastnoručne vyhodí von oknom v momente, keď sa ukáže, že v skutočnosti šlo len o vedľajšie mäso určené na porážku. Ale inak disponuje John Everson pútavým štýlom, ktorým čitateľa dokáže vtiahnuť do deja. Ten je sympaticky priamočiary a na nič sa nehrá, čo je niekedy fajn, nemusí byť všetko zrovna Meno ruže. Určite by som si od tohto autora ešte niečo v češtine rád prečítal. Oceňujem aj parádnu obálku a tradične šťavnatý preklad Milana Žáčka.