Dům smrti

Autor se zaměřuje na literaturu pro děti a mládež. Píše také sci-fi pro starší čtenáře. Miluje pěší výlety, které mu pomáhají získat inspiraci. Poslouchá rockové kapely jako Rolling Stones a Led Zeppelin. Jeho oblíbenými autory jsou Stanislaw Lem a Raymond Chandler. Autor se zabývá v této knize tématem asistované sebevraždy a euthanasie. Hlavní postavou je ALOIS (82 let), který je vdovec. Je sám, má plno nemocí a rozhodl se ukončit dobrovolně svůj život. Má sice dceru MARII, která žije v Austrálii, ale naposledy se s ní viděl před 15 lety. V minulosti vykonával různá zaměstnání. Pracoval na vlakovém nádraží a většinu života rozvážel koblihy. Alois podstupuje vstupní prohlídku. Před smrtí má možnost prožít sen, který bude podle jeho přání. Na hlavu je mu nasazena helma a během tohoto procesu vzpomíná na různé lidi, kteří prošli jeho životem a jsou pro něj důležití. Vrací se do minulosti a komunikuje s lidmi. Oni netuší, že se Alois vrací z budoucnosti do minulosti. Alois komunikuje také s profesorem a během tohoto procesu se všechno nahrává a následně vznikne sérum vzpomínek, které bude použito. V knize se nachází hodně zajímavých postav, o kterých se dočtete. Jedná se o sci-fi novelu. Závěr knihy je překvapivý. Při četbě se můžeme zamyslet nad tématem asistované sebevraždy a euthanasie. V Česku není povolena asistovaná sebevražda a euthanasie. V některých evropských státech je povolena. Sám si nejsem jistý, jestli je správně povolit asistovanou sebevraždu (euthanasii) nebo nikoliv. Celkově se kniha četla dobře. Knihu jsem přečetl na jedno posezení. V knize je nacházejí citáty k zamyšlení. Některé z nich jsem si vypsal. Kniha má pěknou obálku. Citáty: Víte, von není kumšt zestárnout, to přijde tak nějak samo, ale je kumšt dokázat to snýst. Smířit se s bezmocí a steskem. Život mne naučil, že je vždycky dobrý mít na svý straně většinu. Proto nikdy neurážejte hlupáky a darebáky. Můžete je totiž jednou potřebovat. V mládí ztrácíme rozum kvůli lásce a v dospělosti pak kvůli rozumu ztrácíme lásku. Lepší je výčitka od vzdělance než pochvala od idiota. Vlastně jsem svůj život začal opravdu chápat až když jsem začal myslet na smrt. Život se musí žít dopředu, ale pochopit se dá jedině zpětně.

Starý Alois přichází do tzv. domu smrti, aby ukončil svůj život. Žije totiž ve světě, kdy je euthanasie naprosto legální záležitostí a dům smrti má tak velké množství klientů. Útlá kniha nám nabízí pohled na Aloisův prožitý život. Před asistovanou sebevraždou si totiž ze svých prožitých vzpomínek skládá sen, který ho bude na jeho poslední cestě doprovázet. Zjistíme tak, co bylo pro tohoto starého člověka v životě nejcenějším a proč se vůbec pro takový poslední krok rozhodl. Kniha toto nelehké téma zpracovává čtivou formou a chcete se tudíž dozvědět o Aloisovi více. Samotný závěr byl pro mě nečekaný a knihu hodnotím velmi pozitivně. Na to, že má pod 100 stran toho předá poměrně dost.