Duběnka

Další moc pěkné vyprávění s krásnými ilustracemi, jehož čtením strávíte s dětmi hezké chvíle. Oproti autorčiným předchozím příběhům o vodní víle Lily a světlušce Ele je sice finální poselství příběhu poněkud slabší, ale i tak je hezké popřemýšlet nad tím, jak obecně přijímáme změny a jak na ně reagujeme. P. S. Je pravda, že čtenáři odchovaní Werichovým Fimfárem ví, že listí z dubu ve skutečnosti na podzim neopadává, jen uschne a spadne až na jaře, kdy vyrazí nové zelené lístky... Tím si ale požitek ze čtení nekažte.

Nějak se nedokážu přenést přes faktickou chybu, zvlášť u knížky pro malé děti. To si autorka fakt nemohla vybrat strom, který opravdu opadává? Číst o tom, jak na podzim z dubu opadaly všechny lístečky až na ten jeden jediný, mě dost dráždilo. Samotný příběh je pro mě příliš přímočarý, předvídatelný a vlastně nezajímavý, mám raději knížky s nečekanou pointou nebo vtipem. Navíc je za mě škoda, že se autorka zjevně soustředí především na holčičky. Na druhé straně, obrázky jsou půvabné a tentokrát je text až na malý kousek v próze, takže zmizela výhrada namířená proti neumělým veršům (nebo neumělému překladu?), kterou jsem měla k předchozím autorčiným dílům. I tak ale znám spoustu zajímavějších knížek pro prťousky.