DRUUNA Mistrovská díla evropského komiksu

Budu se opakovat, ale opakování je matkou moudrosti. Scénárista Jason Aaron patří mezi nejlepší komiksové scénáristy současnosti. Možná je tohle tvrzení troufalé, ale po přečtení druhého dílu této komiksové řady nemohu jinak. Aaron mi znovu předvádí, že po scénáristické stránce je úplně někde jinde, než někteří jeho kolegové. Aaron zde srší nápady, hravostí, ale nikdy nezapomíná na to nejdůležitější. A tím jsou samozřejmě naši hlavní hrdinové. Hrdinové, kteří díky Aaronovu scénáři jsou zajímavější, komplexnější a mnohem propracovanější. Scénárista využívá bohatou historii želvích příběhů, aby zdůraznil čím vším si naši hrdinové prošli, a jak moc se to na nich podepsalo. Každá vyhraná bitva přinesla šrámy na těle a hlavně na duši. Aaron skvěle pracuje s psychologickou stránkou našich hrdinů. Každého krásně rozebere a ukáže nám jeho pohled na svět a jeho momentální mentální rozpoložení. Je to opravdu nádherná scénáristická práce, protože vidíte, jak si scénárista dává zaležet, aby jednotlivé vyprávění z pohledů všech čtyř hrdinů mělo vlastní tempo, rytmus i atmosféru. Díky této stylistické volbě se dostaneme Želvákům ještě více pod kůži. Protože je to temnější, dospělejší a o dost lidštější vyprávění. Jejich příběhy nás budou napínat a dojímat k slzám. Srdcem celého komiksu je Donnie, který si prošel hodně ošklivými věcmi, a jeho bratrové se mu snaží pomoci, ale dělají to vždy po svém, a ne aby pracovali společně. Aby byli jeden tým, aby byli znovu bratry. S těmito motivy Aaron skvěle pracuje a vytvoří opravdu nádherné momenty a scény, ze kterých jsem byl moc dojatý. Klobouk dolů Jasone!!! Na prvním dílu se vystřídalo několik výtvarníků a umělců. Byl to mix zajímavých stylů, který mi k příběhu a vyznění velmi sedl. U druhého dílu přišla změna. Hlavním výtvarníkem pro druhý díl se stal umělec a výtvarník Juan Ferreyra, který se postaral o kresbu a barvy. Ferreyra, čistě z mého skromného pohledu, odvedl vynikající práci a já jsem si jeho kresbu a barvy užil. Ferreyrova kresba není úplně „čistá“, a to mi u tohoto temnějšího a depresivnějšího příběhu velmi sedlo. Jeho kresba výborně vystihuje Aaronův scénář a jeho myšlenkové pochody. Platí to samé, jako u scénáře. Každý příběh má trochu jinou dynamiku a styl podle postavy, která je v daném sešitě tou hlavní. Tahle symbióza mezi scénáristou a kreslířem je nádherná. Barevná paleta je moc povedená a krásná. Opravdu se na jednotlivé stránky a panely nádherně kouká a já se při čtení kochal. Ferreyra má zajímavé vizuální cítění a já se na něj maximálně naladil a užíval jsem si ho. Od sytých barev, přes studené barvy vězení a kanálů, až k výbuchu barev u Mikeyho. Prostě topová práce. Z textu jste určitě poznali, že jsem z komiksu hodně nadšený a dost jsem si ho užil. Ale abych jen nechválil, tak zde napíšu i „pár“ drobností, které mi trochu nesedly. Trochu mi nesedlo, jakým způsobem vyřešil soud s Želváky. Přišlo mi to takové až moc scénáristicky snadné a hrající na náhodu. I velkolepější akční finále jsem reálně moc nepotřeboval, ale tady bylo potřebné pro hlavní katarzi příběhu. Druhý díl komiksu Želv Ninja se moc povedl a já se nemůžu dočkat třetího dílu, protože tahle komiksová řada je luxusní!

Na Druuně ujíždím, nic lidského mi není cizí. Děkuji společnosti CREW za nakladatelský počin. Chápu a respektuji, že ne všichni mají stejný vkus a že tedy počty hvězd nemusí vždy dosahovat vrcholu oblohy.