Druhý život začíná ve chvíli, kdy pochopíš, že máš jen jeden

Camille, románové hrdince a zároveň vypravěčce příběhu, je třicet osm let a při pohledu zvnějšku má všechno, co potřebuje ke štěstí: dobrou práci v obchodní firmě, pěkný byt, bystrého syna, hodného manžela. Kdysi se velmi milovali. Kdysi… Jenže již dlouho Camille ví, že šťastná není. Miluje vůbec ještě svého manžela? Co udělat, aby ji nezanedbával? Jak se vymanit z bezútěšného kolotoče stereotypních a náročných povinností a péče o domácnost? Jak najít čas a sílu pobývat se synkem v jeho dětském světě tak, jak on touží - coby máma i nejlepší kamarádka? Jak zvládnout péči o ducha i tělo - vlastní i svých milovaných? Camille žije s pocitem, že život je šedou a bezútěšnou rutinou, její nespokojenost a stres rostou. Autonehoda vlastně není nečekanou náhodou, ale logickým vyústěním. Náhoda však Camille přivádí do cesty zvláštního muže: empatického rutinologa Clauda. Stává se Camilliným asistentem a průvodcem na dalším úseku životní cesty (la route). Pomocí metody, jež má základ v pozitivní psychologii, a speciálního osobního programu jí pomáhá oprostit se od rutiny (la rutine), ponořit se v sebe samu, učinit si jasno o své osobnosti a skutečných hlubokých touhách, oživit a napravit vztahy; prostě zrekonstruovat život. Překvapivá pointa nám jen potvrdí, že obětí akutní rutinitidy (a tedy vhodným adresátem textu) zdaleka nemusí být jen žena. Jako čtenáři máme tři možnosti: Buď si knížku vychutnáme jako svižné románové vyprávění, jemuž nechybí humor, nebo se pro nás stane i klíčem, který otevírá cestu k sobě samému, anebo ji (coby čtivé dílko i metodickou příručku) darujeme člověku, na němž nám záleží.