Drsní hrdinové

Velmi zajímavé čtení o skupině drsných chlapů, kteří si i v těžkých chvílích drželi nadhled. První polovina knihy 10/10, poté už to trochu ztratilo švih, ale přesto jsem četl s velkým nadšením a bál se o osud všech, protože jedna smrt stíhá druhou. Bylo to kruté a zde byl zrod speciálních jednotek. Nelze upřít genialitu ve své době.

Skutečně málokdy, jestli vůbec někdy, se stalo, aby mě seriál přiměl přečíst si knižní předlohu. Jenže Pluk mizerů je bravurní záležitost a příběh SAS sám o sobě něco tak mimořádného, že knihu Drsní hrdinové od Bena Macintyra jsem si sehnat jednoduše musel. Zároveň tím tak trochu napravuju "dluh" vůči britským ozbrojeným silám, kdy jsem je v časech svého hlubšího zájmu o druhou světovou válku spíše opomíjel. Věřte, že tyhle tři stovky stran jsou ohromující jízda. Styl vyprávění, který Ben Macintyre zvolil, je podivuhodně odtažitý a nezaujatý. O to víc vynikne samotný příběh zcela bezprecedentní jednotky, která byla dítětem znuděného neklidného aristokrata Davida Stirlinga. Válka je vedle krutosti a brutality taky prostorem bizarnosti a absurdity za hranicí jakékoli představivosti. Někteří její účastníci však svou představivost během ní dovedou velmi dobře využít a uplatnit se díky svým povahám tak, jak by se jim to v mírovém světě patrně nikdy nepodařilo. Paradoxů je druhá světová válka plná. Existenci pluku vyvrhelů čtenář sleduje, dalo by se říci, ve třech fázích bojů. Počátek v africké poušti je patrně ten nejzábavnější, a to i pro účastníky. Přechodem na italskou frontu ovšem všechno dostává poněkud temnějšího zabarvení. Což není nic oproti tomu, co se děje ve Francii a následně Německu. Mění se způsob boje i nasazení, psychika největších hrdinů SAS, jako Reg Seekings nebo Paddy Mayne, dostává silně zabrat a čtenář sám se nestačí divit tomu, co se děje. Mimochodem mě zaujal jeden faktor, který odráží i zpochybňování atentátu na Heydricha našimi chlapci. Nejednou jsem slyšel, že to byla chyba pro následnou mstu na civilních obyvatelstvech. Při sledování činnosti SAS v Evropě je krásně vidět, že jakýkoli takticko-strategický akt byl následován bezprecedentní mstou, což z ní dělalo nevyhnutelnou - a nepochyběn silně frustrující - součást boje proti nacistickému Německu (o Volkssturmu ani nemluvě). Každá část knihy má tak odlišný nádech, intenzitu a atmosféru, která někdy může působit jako prázdninový výlet, jindy jako neutuchající smršť střelby odnikud a jindy jako celkem táhnoucí se, až nudná, část o čekání. Na druhou stranu to možná i symbolický odráží onen otupující vliv trvajícího boje, který pak už vyžaduje čím dál větší šoky. Jako je třeba náhodné osvobození koncentračního tábora Bergen-Belsen. Drsní hrdinové jsou příběhem nekonvenční speciální jednotky složené z hrubě nesourodé směsky drsňáků; příběhem mimo hlavní děj války. Je to strhující vyprávění o odvaze, ztrátách, adrenalinu, humoru coby štítu, neochotě poslouchat zatuchlé rozkazy a vést si válku po svém za stejným cílem. Rychlé akce, hluboká pospolitost, neutuchající tlak, ohromující improvizace, statečnost za hranicí šílenství. Že se SAS - a jí podobné jednotky - oplatila dokazuje její poválečné obnovení a trvalá existence napříč armádami. Jejímu vyniknutí pomáhá svrchu zmíněný odtažitý přístup autora. K českému vydání mám přece poznámku. Opomíjím obvyklou, docela snesitelnou, dávku překlepů či korektorských přehlídnutí. Jde mi o překvapivě otravně rušivé používání ukazovacích zájmen - těch, tohoto, ti, tamti. Je to ukázka toho, že co funguje v angličtině, tak v češtině opravdu nezapůsobí správně. Stejně tak chápu, že při práci si to překladatel snadno neuvědomí. Ostatně to není věc, která by knihu činila nečitelnou. Co je ale pár oznamovacích zájmen proti boji v týlu nepřítele.