Dřeň

Dřeň je space opera ve své nejryzejší podobě. Gigantická loď putující bez cíle odnikud nikam a ve svých útrobách skrývající nejedno tajemství, je bezesporu výborným východiskem pro vzrušující zápletku. Reedův styl psaní není tak úplně tradiční a má punc zcela osobitého přístupu. Jeho nápady jsou originální a jiskří napětím. Tedy alespoň v první polovině románu. Seznamování se s Lodí, její posádkou a cestujícími doslova přiková čtenáře ke knize. Sledování osudů trosečníků na Dřeni pak nikomu pravděpodobně nedovolí od četby odejít. S přibývajícími stránkami však příběhu malinko dochází dech a začne se utápět sám v sobě. Jakoby autor nevěděl, co si s vyprávěním počít dál. Nesmrtelné postavy gradaci děje také mnoho nepomohou a co hůř, jejich znovuoživování znepřehlední zápletku do takové míry, že si člověk nakonec není jistý, zda ještě jede na vlně nebo se už definitivně ztratil mezi hvězdami v hlubinách vesmíru. Ve finále pak chybí nějaké to velkolepé odhalení, i když Reedův závěr také má něco do sebe. Suma sumárum je Dřeň hodně solidní sci-fi, nicméně k dokonalému zážitku ještě nějaký ten chloupek chybí.

Možná to bude tím, že narozdíl od zklamaných recenzentů a ostatních komentujících jsem od této knihy v podstatě nic nečekal. Nakonec je to velmi čtivá space opera s mnoha vynikajícími nápady, kterou jsem zhltnul v podstatě na dvě posezení. A zejména v druhé polovině mě příběh chytnul natolik, že jsem se od knihy opravdu nemohl odtrhnout. Přesto jsem již ke konci začal mít pocit, že všechno je až příliš zašmodrchané a komplikované, autorovi se to přecijen začalo trochu vymykat z rukou. A také s postavami jsem se nedokázal sžít natolik, abych dal Dřeni více než čtyři hvězdy. Zase tak dobrá není. Přesto úplně nevěřte mnoha zklamaným reakcím, čte se skvěle.