DragonLance Drakoniánská čest

Určitě o mnoho lepší, než předchozí díl ! Postavy jsou najednou nějak barvitější, zajímavější a děj také. Kang a jeho regiment drakoniánů utíká před obrovskou gobliní armádou a a najdou útočiště v pevnosti auraka Maranty - dalšího drakoniána a jeho armády, o jejichž existenci Kang vůbec neměl tušení. Ovšem záhy Kang začne zjišťovat, že ne všechno v pevnosti je tak úplně v pořádku. A ona linka tajemna, neklidu a nezodpovězených otázek udržuje čtenářovu pozornost asi nejvíce v neustálém napětí. Rovněž i dějové linky a vývoj dalších postav. Například u Maranty jsem dlouho nevěděl, jestli je hodný, zlý, nebo co vlastně... Pocit podezdřívání různých postav mi přišel taky poutavý. U knihy jsem se vážně bavil, po celou dobu, každou její stránku. Trochu "letdown" byl jen závěr - který už byl fakt naprosto předvídatelný. Jinak je to jedna z těch lepších knih Dragonlance, po jejímž dočtení mám dobrý pocit kvalitně stráveného času a jsem navnazený na další knihu z tohoto universA.

Tento díl mě bavil ještě víc než předchozí! Fonrar mi vůbec nepřišla otravná. Drakoniánky jsou prostě rychle dospívající puberťačky a přišly mi všechny dobře napsané a velmi uvěřitelné. Děj není úplně předvídatelný. Jasně, víte, jak to dopadne, to jo. Ale čtenář od začátku ví, že je něco špatně a ví s kým je něco špatně, ale není úplně lehké zjistit co a autor čtenáře i trochu vodí za nos. To vytváří žádoucí napětí. Pochopila jsem, že Kangův regiment nepsala Weis, ale Perrin. Weis zjevně je spoluautorkou hlavně proto, že dodala znalosti světa DragonLance. Příběh, hrdinové, situační humor... celkový autorský styl se úplně liší od původních DL knih a je to určitě Perrinův osobní styl.