Dragonero

Kresba je úžasná, ale obsah mě o kvalitách nepřesvědčil. Jedno zaběhnuté klišé za druhým, až mi bylo chvílemi za autory málem stydno. Přitom se nedá říct, že by měli o nápady nouzi, akorát že všechny zvraty rádi řeší cestou nejmenšího odporu. Ve finále tak Dragonero nepředstavuje nic víc, než jednoduchou fantasy putovačku v duchu Dungeons & Dragons. Tomu odpovídají také postavy, pro žánr nejtypičtější figury, jaké si jen lze představit - mág, válečník, kráska a zlobr. Kdyby tak tvůrci nalili víc energie do pilování jejich charakterů, než do všech těch promakaných map a vymazlené mytologie, hned by se to celé lépe četlo. Ostatně ani finále nenaplnilo potenciál - neustále jsem čekal co se jako stane a ono nakonec nic. Smrt jedné s ústředních postav tak působí spíš jako povinná úlitba bohům, než že by v epickém příběhu o něco skutečně šlo. Za mě tedy docela zklamání, doufal jsem v propracovanější záležitost. Tedy dějově, co se kresby týče, tam Giuseppe Matteoni odvedl parádní kus práce.

Docela slabota, a navíc černobílá...