Dračí kavárna

Tak jo. Tohle byla láska. Miluju tuhle knihu, miluju tenhle příběh a neskutečně jsem si užila snad každou stránku. Přesně ten typ čtení, u kterého se člověk cítí dobře už jen proto, že se do jeho světa na chvíli schová. Safira provozuje kavárnu pro dračí mláďata a jejich páníčky, což zní naprosto kouzelně… dokud nezjistíte, že malí draci mají jistou zálibu v zapalování vybavení. A když se k tomu přidá Aiden – majitel zahradnictví, trochu bručoun, milovník rostlin a majitel jednoho obzvlášť nezvladatelného dráčka – dostanete kombinaci, která mě bavila od začátku do konce. A víte, co se mi na tom líbilo asi nejvíc? Že tahle kniha nepotřebuje zachraňovat celý svět, aby byla zábavná. Stačí kavárna, pár dračích katastrof, rostliny, přátelství, trocha romantiky a dva lidé, kteří si k sobě hledají cestu. A přesně v tom je její kouzlo. Safiru jsem si zamilovala prakticky okamžitě. Je veselá, srdečná a její kavárna je přesně tím místem, které bych chtěla navštívit – i za cenu toho, že mi nějaký malý drak ožehne rukáv. Aiden se svou uzavřeností a bručounstvím byl zase perfektní protiváhou. Jejich společné scény, pošťuchování i postupné sbližování mě jednoduše bavily. Celé je to milé, hravé, romantické, kouzelné a nádherně útulné. Fantasy je tady spíš kořením než něčím, v čem byste se museli složitě orientovat, takže bych se téhle knihy vůbec nebála ani v případě, že běžně fantasy nečtete. Možná jsem ji navíc četla přesně ve správnou chvíli, protože se mi trefila do nálady naprosto dokonale. Ale víte co? Je mi to vlastně jedno. Dračí kavárna je zatím jedna z nejlepších cozy fantasy, které jsem četla, a já už teď vím, že se mi z tohohle světa vůbec nechce pryč.

Co kdyby by v našem reálném světě existovali draci. Ale draky by nemohli vlastnit všichni, jen někteří - dračí jezdci. A co kdybyste nepatřili mezi vyvolené? Založili byste si dračí kavárnu. Kavárnu, kam můžete přijít s dračími mláďaty. Protože i draci se musí vychovávat a socializovat a musí navázat pouto se svým jezdcem. A to právě Aiden nechce, protože se bojí, že jej jeho rodina bude nutit do nelegálních, avšak velmi populárních, dračích závodů. Ale Jiskra se musí vychovat a naučit se chovat a Safíra, majitelka kavárny, se zdá jako ideální osoba, která by to mohla zvládnout. Uzavřou tedy dohodu, ale nepočítají s tím, že se mezi všemi třemi vytvoří hluboké pouto. Asi v polovině knihy mi došlo, že se nejedná o nový fantasy svět, ale děj je zasazen do reálného světa, jen s drobnou změnou. S draky. Takže se v knize běžně používají mobilní telefony, auta, kávovary jen se čas od času místo v autě svezete na drakovi. Jiskra byl naprosto úžasný, a i když mi chvílemi přišlo, že ho Safíra spíš rozmazluje než vychovává, tak z něj nakonec rostl celkem příjemný společník a šikovný drak. Aiden se celou knihu popasovával se smrtí svého bratra dvojčete, který byl společenský, oblíbený a schopný dračí jezdec a Aiden se bál, aby nebyl nucen svého bratra "nahradit". Tady jsem velmi ocenila přístup rodičů, kteří dokázali rozlišovat mezi oběma bratry a nechat každého dělat to, co jim je nejbližší. Hodně dobře byly popsány drby a dívání se skrz mezi prsty, když se Aiden dal dohromady se Safírou, která nepatří mezi jezdce a naopak byla v jejich očích něco míň. Jak moc jí to trápilo a jak moc to Aidenovi nedocházelo. Skvělé byly Aidenova sestra a sestřenice, které si z něj nelítostně utahovaly a současně ho obě milovaly a obě přijaly Safíru s otevřenou náručí. Příjemné bylo i minimum sexuálních scén, přestože od první kapitoly čteme o mrazení a motýlcích v břiše apod. Celkově příjemná oddechová fantasy romantika na chmurné večery.