Dotknout se štěstí

Ryzí esence Máry, kterého buď milujete, nebo minimálně nevíte, co si o něm myslet. Sám jde s kůží na trh, přiznává, že knížky píše nejen proto, aby nám zprostředkoval své zážitky a myšlenky, ale i proto, aby měl chechtáky na další dobrodružství (jak s oblibou říká na přednáškách o sobě - "prodejná kurvička"). A myslete si o tom, co chcete, Mára to má sám v sobě skvěle srovnané. Nedostaneme jen suchopárný popis posledních výkonů v Himalájích, ale naopak přehršel všeho možného - hezké obrázky (ano, to se od takovéto knížky čeká), Márovy úvahy a zamyšlení (kde je fakt dobré se pořádně soutředit, Mára má specifický styl mluvy a psaní, kde se netrplivým může stát, že podstatné přehlédnout ve spleti slovíček), popis "přetahování" s Baruší - Baruntse a Sura peakem alias Čurdou. No a když to má být tentokrát o štěstí, i velmi realistický a osobní pohled Márovy Káji na to štěstí společného života s ním. (a tohle jsou podle mě taky velice silné pasáže, které tam patří, díky Kájo !). Líbil se mi Márův pohled na strach a boj s vlastními démony, kluk to má pěkně srovnané. ale jinak to při tom, co dělá, asi ani nejde. No a teď drobné mínusy - jelikož Mára má v tom psaní trochu nůž na krku, projevuje se to podle mě i na množství textu, velikosti písma, vatě typu komentáře z FB a ČSFD - s radostí bych oželela. Ale jak jsem řekla, tohle je Mára a tohle je jeho styl, svět. Ber, nebo nech být. A já beru, a těším se na osobní setkání v lednu 2025 v Ostravě. Máro, pronásleduj své sny i nadále ! "Naopak, poznání zranitelnosti i blízkosti smrti a pochopení toho, jak rychle může přijít, mi vrací pocit, výjimečnosti bytí a pomáhá mi uvědomovat si krásu života." "..každý z těch okamžiků, kdy se na mě štěstěna usmála a šel jsem si pro ni, mi dělá radost z bytí a tvoří hlubokou pozitivní vzpomínku. Vím, že stojí za to jít si pro další."

Jeden z mala pripadu, kdy autora objektivne asi nejde oddelit od knihy. Klicova slova prvovystup, náročnost, alpsky styl, počasí. Způsob, jakým Marek Holeček dosahuje na své horské štěstí je inspirující, ale nakonec taky jednoduše fascinující. Knihu jsem cetla abych líp pochopila z čeho se skládá jeho nekonvencni cesta a úsilí které, tak nejak nema obdobu. Stejně jako jeho dokumenty z výstupů, je i kniha docela mazec. U Máry navic nikdy nejde jen o to proč kam až se dostane, ale především jak. V knize jsou všechny tyhle důvody, postupy a pokusy, popsány z mnoha dojmu, situaci a zkušeností ,doplnene opet fotografiemi z hor z mist a úhlů, ktere asi stejne jako Holečka, vazne nelze moc s nicim srovnávat. Taky je možná potřeba si na autorův zpusob mluvy a psaní postupně zvyknout. Z textu je patrne, že autor není zadnym příznivcem velkých slov nebo emocí. Jeho vztah k lezeníje je nanejvýš civilní a jeho popisnost často až obhroubla. Hora je podle něj ve finale jenom kus sutru a nic vic. Ale ani fanatici, pro které je málo co důležitější než hory nebo než nepochopitelne rozsáhlý vztah k nim, po přečtení této různorodé smesice textů a rozhovorů nakonec najednou vůbec netrpi nedostatkem obsahu ale ani presahu.