Dotek temnoty

„Chester. Ten kluk, kterého zlomili, ponižovali, smáli se mu do obličeje, a nakonec ho roztrhali na kusy. Jenže on se vrátil, aby se stal jejich noční můrou. A já se k němu přidala na temnou stranu.“ Uff, tohle bylo hodně temné a zvrácené. Jsem zvyklá číst thrillery, takže mě brutalita vražd nijak zvlášť nešokovala. Ovšem dost se to ve mně v průběhu čtení pralo. Jak si mám oblíbit vraha? Na druhou stranu jsem chápala, co ho zformovalo do takového člověka. A bylo mi ho nesmírně líto. Myslím si, že tím čím si prošel Chester v dětství by zlomilo každého. A naprosto chápu ten okamžik, kdy už toho bylo příliš a vše bouchlo. A pak je tu Samara, nejdříve jen další jméno na jeho seznamu smrti... Bude touha po pomstě silnější než láska? To si musíte přečíst.

Už podle obálky mě bylo jasné,že tato kniha nebude jen obyčejné čtení. Každopádně po pár stránkách jsem věděla, že tohle bude bolet. Kniha není pro slabé povahy – přináší syrový obraz šikany, ponížení, znásilnění a vraždy. Ale zároveň je v tom všem tolik bolesti, napětí a temnoty, že jsem se od toho nedokázala odtrhnout. Chaster… Jeho příběh mě ničil. Jako oběť brutální šikany zažil peklo. Z chlapce, kterému bylo ublíženo, se stal muž, který ublížení vrací.Mrazivý promyšlený a krutě odhodlaný. Ale ani přes to všechno jsem ho nedokázala nenávidět. Protože pod tím vším pořád cítil. Vztek, bolest, nenávist… ale i zmatek a lítost. A možná někde hluboko i touhu být zachráněn. A Samara? Měla být jen další jméno na jeho seznamu obětí.Ale místo toho v něm rozvířila chaos. I ona nese své jizvy – tiché, neviditelné, ale o to hlubší. V její bolesti byla síla, kterou jsem obdivovala.Jejich setkání není romantické. Je syrové, destruktivní, plné křiku i ticha, doteků i ran. A přesto… mezi nimi vzniká pouto, které nedává smysl. Nebo možná dává. Dva lidé, ztracení ve tmě,protože nikdo jiný nezbyl. Mozek mi během čtení šrotoval. Nešlo přestat přemýšlet. Jak to skončí? Zničí se navzájem? Zachrání? Může z nenávisti vyrůst pochopení? Láska? Autorka rozehrála psychologickou partii, ve které se nehraje podle pravidel. Nic není černobílé. Neexistují správné volby, jen ty, které bolí méně. A právě v tom byla ta krása – v lidskosti.