Dost dobré děti

Knížka je hodně hodně americká. Ale i tak bylo zajímavé si ji přečíst. Jsem ráda, že tu nemáme tuhle kulturu ve vzdělávání jako je v USA, ale je fajn vědět, s čím bojují a na co si dát pozor, abychom tak třeba jednou nedopadli. Když jsem to četla, jímala mě úzkost. To musí být příšerné prostředí, žít v takovém tlaku, neustálém výkonu. Jsem ráda, že u nás je to jiné, že se dbá i na jiné oblasti života než jen vstupenka na VŠ. Ale kniha byla čtivá a pár myšlenek jsem si z ní vzala i pro náš systém. Třeba tu, že se hned neptat, co ve škole, jak dopadl test, ale ptát se na jiné otázky, které ukazují zájem o danou osobu jako takovou.

Kniha absolventky Harvardu, novinářky a spisovatelky začíná během se zavřenýma očima. To symbolizuje i poselství knihy, která poukazuje i v naší zemi na toxický tlak na výkon. Zejména je zřetelný u sportovních a pohybových kroužků, kdy zapsat dnes dítě na atletiku, fotbal, nebo aerobik s tím, že chceme, aby se dítě „hýbalo“, zdaleka nestačí. Kluby usilují nejen o pravidelné tréninky, ale o pravidelnou účast na závodech, zápasech, turnajích nebo soutěžích, které jsou pro ně nejdůležitější. Bohužel pro rodiče pak povinnost účasti děti zabírá část nebo celé víkendy a jsou náročné a stresové. Kniha se snaží na situaci podívat jinak. Nezabývá se jen volnočasovými aktivitami, ale i vzdělávacím systémem, který tlačí rodiče do snahy mít pro dítě nejlepší školu, ale zároveň i spousty výkonů a výsledků. V osmi kapitolách se snaží problematiku rozebrat z různých pohledů a nabídnout i jiné možnosti. I když dokázat, aby se tomu přizpůsobily i školy, či zmiňované kluby není jen v silách jednotlivce. První část se věnuje popisu ohrožených dětí, tlaku ze všech stran, i ze strany samých dětí na sebe samé. Pokračuje popisem rodičovské úzkosti i s praktickými kazuistikami, které jasně ukazují rizika přístupu s tlakem. I třetí ást rozebírá problematiku výkonu, důležitosti, výjimečnosti, používá pro pochopení problémů i psychologické poznatky či rady. Další část je podstatná pro uvědomění si vztahu rodičů a dětí, přenosu očekávání z rodičů na děti, opět okořeněnou příklady z praxe, kazuistickými případy. Další část pak již začíná snahou o změnu a jiný přístup, tedy mít všeho s mírou a praktické rady, jak bojovat s tlakem, či snahou po neustálém výkonu. V dalších třech částech pak může čtenář hledat možnosti , jak se vyrovnávat s konkurencí, jak přerámovat svůj přístup k výkonu, tlaku, přesměrováním od sebe k jiným. Opět používá autorka příklady z praxe, včetně zajímavých ukázek z života mladých lidí. Zabývá se i důležitou otázkou při hledání životní cesty – hledání smyslu, kterým není soustavný tlak na výkon. Po závěrečném poděkování je v knize velký prostor pro rady a doporučení jak jednat doma, jak může jednat škola, komunita či učitelé. Následuje velký přehled literatury, poznámkový aparát a nejen pro studenty i otázky a diskuze ke knize. Kniha je přínosná pro osobní rozvoj, reflexi rodičů, vhodná by byla i pro trenéry či učitele. Na závěr použiji jednu z rad, která mne zaujala: „Místo, abyste děti zasypali otázkami po výkonu (jak dopadl test), zkuste se zeptat po příchodu dětí domů, co měli na oběd.“