Dospěju, až umřu

Před vážnými knížkami, které mě teď čekají, jsem si ještě chtěla zvednout náladu s Davem Barrym. Musím říct, že se mu u každé knížky povede mě alespoň jednou rozesmát až k slzám. Bohužel se mi tentokrát fejetony zdály vážně skvělé tak z poloviny (hlavně ty, které jsou obecně platné - takže když se DB strefuje do rozdílů mezi ženami a muži, píše o trampotách rodičovství nebo domácích mazlíčcích, je to prostě řachanda :-) Druhá půlka je bohužel poplatná místu vzniku a tím určeným čtenářům (USA - zdravotní systém, život v Miami - to všechno může Američanům připadat třaskavě vtipné, ale pro našince je to spíš než k pobavení, k nucení se k pokračování v dalším čtení...).

Tahle kniha tady na mě zlověstně koukala pořádně dlouho. Mamka jí položila v obýváku a já si jen vždycky řekla: "Ježiš, to je ale stupidní název!". Jeden večer jsme ale měli návštěvu a máma se dostala nějak k téhle knížce a začla z ní číst nějaké pasáže. Jen jsem poslouchala a když návštěva odešla, tak jsem po té knize (s naprosto stupidním názvem!) chňapla a pustila se do ní! Dobře, některé pasáže byly opravdu trapné. Tomu že se měl člověk smát? Pak přišly kousky jako: ((Možná k těmto můžům patříte. Abyste zjistil, zda jste kandidátem na vazektomii, položte si tyto otázky: -Chcete se stát natrvalo neschopným plodit děti? -Líbilo by se vám strávit několik dní ležením u televize se sáčkem mraženého hrášku v rozkroku?)) To je jen slabý odvar, ale byl to krátký úryvek, který mě vcelku také pobavil, tak jsem se ho troufla přepsat. Doufám, že to není zakázané a databazeknih na mě nepošle nějaké stíhání nebo něco podobného. Musím říct, že u některých stránek jsem se opravdu bavila a teď si jen říkám : "Doufám, že to nebylo tím vínem." Upřímně.. Jedno z nejlepších odreagovávacích (jestli tohle slovo vůbec existuje) děl ke kterým jsem se za poslední dobu dostala.