Dopisy od babičky

Dvě paralelní linie vyprávějí o životě dvou příbuzných žen v různých časových obdobích – na sklonku poslední světové války a v současnosti. Je zde hlavně mnoho o různých vztazích milostných i jiných. Samozřejmě láska až za hrob a umění ocenit lásku druhých. Zaměření na jisté čtenářstvo je tedy jasné, tito však zcela jistě nepotřebují poučení o tom, co je v životě důležité, jako jiní, kteří ke své škodě o tuto literaturu nezakopnou ani náhodou.

Dopisy od babičky jsem poslouchala jako audioknihu a musím říct, že se mi poslouchala dobře. Je to příjemné, nenáročné čtení, které člověka ničím výrazně nezatěžuje. A možná právě v tom je zároveň její největší slabina. Při poslechu jsem si totiž uvědomovala, že mě už tak úplně nebaví příběhy, které jsou postavené na poměrně jednoduchém životním osudu a postupně směřují k předvídatelnému, dobrému rozuzlení. Nechci tím nijak zlehčovat životní příběhy jednotlivých postav – každý člověk má svůj příběh a zaslouží si respekt. Jen od knihy osobně potřebuji trochu víc. Tady jsem navíc poměrně brzy tušila, kam všechno směřuje. Některé části mi proto připadaly zbytečně natahované a místy jsem měla pocit, že se k tomu očekávanému šťastnému konci jde až příliš dlouho. Happy end mi rozhodně nevadí, pokud působí přirozeně. Tady byl ale pro mě místy až příliš očekávatelný a trochu sentimentální. Celkově bych tedy Dopisy od babičky zařadila mezi příjemné odpočinkové knihy, které se dobře poslouchají, ale ve mně nezanechaly žádnou výraznější stopu. Za mě spíš průměrná kniha – nenadchla, neurazila a na chvíli příjemně zabavila.