Domov pro tělo i duši

Nejdřív mi vadilo, že Domov pro tělo i duši stavěli podle deníku "lemplové" a další všemožní neumětelové, nad kterými si autorka zoufala na každém kroku, když při tom stála v holínkách po kotníky v bahně. Harmonie mi přišla poněkud vydupaná ze země, ne proudící ze srdce paní stavitelky. Ale to je jen můj dojem po přečtení, třeba bylo všechno jinak... Potom se to trochu s dokončovacími pracemi zlomilo a na konci už jsem skoro litovala, že příběh končí. Renáta Kiara působí dojmem silné, sebevědomé a nekompromisní ženy, nerozpakuje se několikrát opakovat, že dům "sama postavila". No nakonec, proč ne:-) Líbí se mi nápad od začátku fotit stavbu a zapisovat si, jak se všechno postupně (i s potížemi) proměňuje v realizovanou vysněnou představu domova. I tipy na různé vylepšení a drobné milé vychytávky pro útulnost jsou nápadité.

Nikdy by mě nenapadlo, že budu číst něčí stavební deník. A nikdy jsem si nepomyslela, že by stavební deník mohl být napsaný tak poutavým, zajímavým způsobem. Autorku samotnou obdivuju, protože takové problémy, se kterými se musela při stavbě svého vysněného domku potýkat, by leckoho položily, ne tak v jejím případě. Doprovodné fotografie dokumentují nejenom samotnou stavbu od začátku až do konce, ale také přinášejí inspiraci na různé malé či větší radosti... A z celé knihy je cítit vděk a pokora, autorka hodněkrát použila slovo "děkuji"... :-)