Dokud není konec

Kniha Dokud není konec autora Filipa Saivera si dala za úkol popsat život Josefa Mašína v celé jeho šíři a slávě. Účastník třetího odboje a velkého útěku na Západ, velký podnikatel a kontroverzní osobnost nyní žijící v USA. Autor popisuje život rodiny Mašínových i zvůli dvou režimů drtících osudy jejích členů. Později s důrazem na Josefa Mašína sleduje jeho život na Západě a oslavným tónem seznamuje čtenáře s člověkem, který je jasným pánem svého osudu. Květnatá mluva knihy, stále se opakující obraty i nekritická oslava Josefa Mašína jsou mnohdy nechtěným zdrojem humoru v knize. Autor z důvodů, jaké zná jen on sám, přehlédl celou řadu faktů a skutečností i ze současnosti, kniha tak končí pohledem na část pravdy a v závěru text připomíná torzo. Většina si dokáže domyslet i ten nevyřčeny zbytek, ale není dobré řečené považovat za celou pravdu.

Je několik témat rozdělujících českou společnost a jedním z těch výrazných je téma bratrů Mašínů a jejich odchodu na Západ. Nejednalo se o žádnou mírumilovnou akci a zemřelo při ní několik lidí. I když pozdější historická zkoumání převáží misky vah někdy na stranu Mašínů a jejich společníků, jindy na stranu obětí, téma stále láká. Proto je poslední přeživší této akce v posledních letech často oslovován zájemci o svůj příběh. Vznikají knihy, rozhovory, statě, zamyšlení i manifesty a prezentují se názory. Josef Mašín ze svého domova v USA ochotně poskytuje své pohledy na věc a výsledkem jedné takové spolupráce je kniha Filipa Saivera Dokud není konec. Na první pohled nenápadná kniha se starým mužem na deskách popisující životní pouť Josefa Mašína od narození až po současný život v USA. A to velmi detailně. Ovšem s důrazem na obdiv právě a jen k Josefu Mašínovi. Autor dokáže sice do děje vtáhnout, ale po dalším odstavci z něj zase vyhnat, když čtenář ucítí, že květnatých slov už je prostě moc. Celkově je kniha oslavnou ódou na odboj bratrů a jejich přátel a nedává žádnou možnost polemik a dotazů. Rozumím tomu, že samotná akce je vnímána z pohledu boje proti totalitě a kniha si jednoduše vybrala jeden úhel pohledu, stejně jako určitá skupina odborníků, proti tomu se nedá nic namítat. Stejně jako lze označit za příšerné pozdější popravy zadržených přátel Mašínů a jejich rodinných příslušníků. Ovšem nekritický obdiv knize opravdu škodí. Na co měl Josef Mašín sáhnout, proměnil ve zlato. Co vyřkne, mělo by se tesat. Jaký podnikatelský záměr uvedl, ten byl naprosto skvělý. Když výjimečně chybil (toho v knize moc není), tak protože byl ve skutečnosti vizionář. Kniha obsahuje velké množství zajímavých svědectví a informací, ale množství jednostranného obdivu k Josefu Mašínovi se nejpozději v půlce knihy začne zajídat. Nelze popřít, že Josef Mašín toho prožil tolik, co jinde nezvládne několik lidí. Ovšem cca 250 stran ódy na jeho osobu je už oříšek k přečtení, zvláště když si čtenář dovolí při čtení zapnout kritické myšlení. Pak působí některé části knihy až komicky. Navíc vracení se k některým událostem v kontextu dalšího života Josefa Mašína působí podivně. Je úžasné, že jim pomohl v Německu k úniku výkal, ale později stále opakované básnické obraty připomínající tuto událost to celé degradují, no právě na ten výkal. Stejně jako do bezvědomí opakovaný obrat „mašiny Mašíni“ s přirovnáním, že Josefa Mašína se bojí i chřestýši. A aby to mělo důraz, zopakovat to opět několikrát. Kniha sama o sobě není to nejhorší, co o tématu můžete číst, ale nečtěte jen tohle. Josef Mašín a jeho rodina jsou ke studiu historie 20. století perfektními. Osud jeho rodičů je typickým příkladem zvůle několika režimů a násilné rozdělení sourozenců Mašínových je velmi bolestivá událost. Ale ryze oslavný tón až zboštění Josefa Mašína opravdu není na místě. Každý s elementární znalostí dějin 20. století v knize pohodlně najde události ukázané jen z jednoho úhlu pohledu s odmítnutím čehokoliv, co by na ně sneslo jen drobný stín. Při nahlédnutí například do rozhovorových knih Vladimíra Mertlíka lze nalézt velmi zajímavé informace a autor nic do pozlátka nebalil. O to více pak kniha Filipa Saivera působí všelijak. Pokud si chcete přečíst nekritickou oslavnou báseň, budete spokojení. Pokud si chcete doplnit další informace k událostem útěku Mašínů a spol. na Západ, bude Vám to sice stačit, ale budete se cítit při čtení sem tam trochu divně. Kniha sama o sobě je i přes svůj rozsah velmi jednostranná a opravdu působí v kontextu jiných událostí a řečeného až směšně. Nikdo není dokonalý. Netuším, proč je v knize za takového považován zrovna Josef Mašín. A to je hlavní důvod, proč se kniha čte špatně a nemůžu ji doporučit jako tu pravou k tématu. Protože tunelové nekritické vidění je špatné všude. A u historie s přesahem do současnosti obzvláště.