Když se básníkovi podaří na čtenáře přenášet emoce, aniž by bylo textům dokonale porozuměno, je to znakem mistrovství. V této sbírce jsou skutečně obsaženy básně, které jsem nepochopila napoprvé, možná ani napodruhé nebo napotřetí, přesto ve mně vyvolaly tíseň a úzkost...

Poezii moc nemusím. Někdy ale udělám výjimku a přečtu si Máchu, Hálka, Dyka, Halase, Nezvala a samozřejmě Seiferta. Znáte tuhle? Jak peníz tiše položený slepci jsi tu, můj podzime. Jak peníz tiše položený slepci jste tu, vy dny mé. Ty krásná větrnosti čistá mi v dýmu natí dětství vracíš zpět a zase žádostiv se vracím v stará místa svou lásku povědět. Chudobě své a lidské bídě, že navždy jsem jen s ní, podzime, ve své tesklivině, jen na mě dolehni. Jak peníz tiše položený slepci, jsi tu, můj podzime. Jak peníz tiše položený slepci, jste tu, vy dny mé. Krásné verše, pamatuji si je 40 let. Ale jedna sloka chybí.