Dokázal jsem, že to dokážu...

Své hodnocení rozdělím mezi zvládnutou a nelehkou cestu životem a mezi kvalitu knihy. Člověk, který má hned na startu tak znevýhodněnou pozici, zasluhuje obdiv. Vypracovat se z chudých poměrů na místo na vysoké škole, poprat se s každou prací, stále studovat, umět si vybudovat vlastní bydlení, tak to je opravdu na pět hvězdiček. Navíc, pokud je k tomu homosexuál - u nás stále stigmatizovaná menšina, i když oficiálně uznávaná. A aby toho nebylo málo, ještě to kruté oční onemocnění. Nejlepší pasáže jsou ty, ve kterých odborně hodnotí problémy našeho vysokého školství, účelově mařených investic kvůli osobnímu prospěchu a společenského marasmu vůbec. Škoda, že místo takového neslaného nemastného povídání nesepsal knihu ve formě literatury faktu, veškeré podklady tu jsou..... Ale co se knihy samotné týče, musím přiznat, že je to zkrátka hodně špatné. Nevyrovnané. Plné pravopisných chyb a divných slovních obratů - korektor chyběl? A dělalo to na mě dojem, že je to jenom suchý popis minulých událostí. Bez citového vkladu. Taky mi vadilo, kolik pozornosti se tu zbytečně vyplýtvalo na naprosté triviality - co si Radek obléká, jak mu to ladí, co mají k jídlu, zatímco výrazné životní momenty odbývá jednou, dvěma větami. Spousta nelogických míst. Např. - s přítelem jsou na dovolené v Jeseníkách. Z celodenního výletu se vracejí pozdě večer s plnými taškami hub. Co s nimi potom na pokoji udělali?? Nebo: návštěva sociálních pracovnic u slepého Radka. Dámy mají vysoké podpatky a Radek v duchu trpí, že mu poškodí podlahy. Při druhé návštěvě si - jako předtím (?) - obouvají návleky. Taky se mi nelíbí ten neustálý sebelítostný tón. Jistě, jsou chvilky, kdy každý člověk propadne smutku, rezignaci. Ale tady se v podstatě celou knížku kouká na svět hodně negativně. Úřednice jsou slepice, zdravotníci všichni šmahem špatní. U nás je špatné vlastně všecko. No, takže k tomu špatnému teď přidám ještě i tuhle knížku a je to. Jo, a humoru jsem si tam jaksi ani nevšimla.

Kniha pro mě byla obrovské zklamání. Čtena opravdu dlouho, protože jsem se nemohl vůbec začíst. A chvílemi jsem to chtěl vzdát. Děj jednoduchý, životopis jednoho gay kluka, který se z ničeho dostane na vrchol a všechny překážky v životě zvládne. Za to má autor můj respekt, ale to je asi tak vše. Kniha samotná mi přijde jako pel mel všech zážitků a pocitů, které zažil. V jednotlivých odstavcích přeskakuje a putuje mezi vším možným, což mi hodně vadilo. Uvítal bych osobně rozdělení na kapitoly, ale to by asi neobsáhlo celkový kontext autorova života. Panu Pastrňákovi přeji hodně štěstí, ale knihy ať raději už nepíše...