Dobrý otec

Sugestivní a emotivní dílo, které mi ústřední tématikou v mnohém připomnělo mou oblíbenou knihu Musíme si promluvit o Kevinovi. Ovšem na rozdíl od Lionel Shriverové pracuje Noah Hawley s daleko jednodušším motivem, v němž se nesnaží odpovědět na otázky proč a jak. Vypráví pouze příběh muže, jenž se musí vyrovnat s krutou pravdou naservírovanou osudem. Jeho syn totiž usoudil, že jediný způsob jak otevřít národu oči je vražda prezidentského kandidáta. Ač poměrně nosné téma, vývoj je až zbytečně přímočarý bez sebemenšího zvratu, který by čtenáře nutil přehodnotit postoj k postavám a jejich činům. Navíc proměna mladíka v zabijáka působí v celkovém kontextu lehce nuceně, což je umocněno historickými rešeršemi jiných atentátníků s pohnutkami daleko smysluplnějšími, než že se jejich oběť příliš dlouho dívala do přítelčina výstřihu. Nic to však nemění na faktu, že se autorovi povedlo vystřihnout podmanivý psychologický román zanechávající šrámy na duši každého, kdo byl, je nebo bude otcem.

Štvalo mě, jak se Paul neustále obviňoval, přemýšlel, co vedlo k tomu, že se to stalo, furt dokola, až to bylo otravné (nebo by takhle šílel každý rodič? Ten pocit já sama ještě neznám), ale jako čtenáři mě to lezlo na nervy. Ale flashbacky v rámci v tom jeho fňukaní mi nevadily. Stejně jako povídání o dalších atentátech. Místy zbytečně rozvleklé, ale co už, to mě neotravovalo. Jenom jako celek nevím, za mě průměr.