Tak já jsem se u knihy bavila. Nostalgie, zavzpomínala na své dětství a fakt i zasmála. Hlavně mě pobavil toaletní papír. Vše co je v knize napsáno,tak jsem zažila,bylo to příjemné zavzpomínání.

Kdyby byly skvělé početné obrázky doplněny jen strohým popisným textem, nostalgicky bych si nad knihou zavzpomínala na krásné časy mládí. Bohužel toto autor doplňuje zcela neobjektivními, nepodloženými informacemi či pocity, vyjadřuje se jízlivě a rádoby vtipně uštěpačně o jevech, které jsou dnes daleko horší (např. úroveň zábavních pořadů v TV), vyslovuje podivné domněnky či popisuje jen své zkušenosti (např. si nepamatuji, že by mi nechutnalo v jídelně, autor však barvitě popisuje kuchařky se smrdutým hadrem servírující šlichty). Nejsem zaslepeným zastáncem onoho režimu, soudružka učitelka mi nedoporučila jít na gymnázium, protože otec vystoupil ze strany a stejně bych na VŠ nemohla, taková informace by mi třeba v textu nevadila. Ale ty laskavější, vlídnější a pochvalnější popisy prostě chyběly – jako by teď vše bylo daleko lepší. Tedy – doporučuji knihu jen půjčit, prohlédnout obrázky a moc se nezačítat.