Dneska by to šlo...

Ráda jsem se seznámila s životem vzácného člověka, kněze Filipa Maria Antonína Steinera. V letech jeho studií a působení v Olomouci jsem o něm slyšela, jak je to horlivý řeholník a kněz. Byl jazykově velmi nadaný a svých mimořádných schopností dokázal využil i přes překážky, které mu kladlo těžké onemocnění. Díky za takový hrdinský příklad života!

"Hodiny a hodiny nocí probděných před svatostánkem hledal v rozjímání Pravdu, aby se Jí poklonil." Obrovská úcta, obdiv a vděčnost za život tohoto dominikána, který trpěl za Církev a jeho utrpení přineslo a určitě stále přináší svoje ovoce. Vzhledem k tomu, že to byl můj vrstevník, tak se mě jeho životní cesta nějak víc dotýká. . . Na mojí povahu a vnímání současné reality katolické církve byl v mládí až zbytečným rebelem. Nemyslím si třeba, že zrovna podávání eucharistie na ruku by bylo kořenem neúcty vůči této svátosti. Ta začíná v rodinách a výchově, kde se nám asi ztrácí úcta k posvátnu obecně. Taky mi úplně nesednul způsob zpracování. Ale celková perspektiva života otce Stajnera a zejména oběť v jeho závěru si plný počet bezesporu zaslouží.