Dlouhý zítřek a další příběhy

Nejslinější pocit při čtení byl, že čtu Kometu, je to tak krásně barevné a různorodé - ale Kometa to opravdu není. Mám radši delší příběhy, i když občas zvládnu i povídkové sbírky, nicméně četl jsem tuto knihu tak na šestkrát, na sedmkrát po autobusech, takže mi krátké povídky nevadily. Určitě ale úplně první povídka, podle které se toto album jmenuje, by si zasloužila tak pětkrát delší rozsah, protože byl vytvořen poměrně povedený svět, škoda z něj tak rychle utíkat. U druhého alba mi nepomohlo ani se zhulit jak prase a myslet u čtení na něco jiného, stejně jsem se vůbec nechytal - asi to chtělo silnější model nebo pořádný Peyotl na kterém je to předpokládám napsané - tu poslední pičózu jsem ani nedočetl, vtipnost povídek s vymyšlenými slovy mi zcela unikla. S třetím albem se to ale celé napravilo a Výlet na Pharagonescii je vrcholem knihy - to jsem se opravdu skvěle bavil. I další povídky a poslední album mě poměrně saturovaly a i když další Moebiovy knihy asi vyhledávat nebudu, s touto sbírkou jsem velice spokojen. Ty kraťásky se dají použít i pro propagaci komiksu mezi známými. Jsem velice zvědav, co nám CREW naservíruje v této skvělé edici příští rok.

Kniha se skládá ze čtyř sešitů, z nichž první mne hodně naladil, ale ve zbytku je kvalita povídek hodně kolísavá - od výborných kusů až po těžko stravitelné případy. Oceňuji, že na konci každého sešitu autor k jednotlivým povídkám uvádí svůj komentář - možnost navodit se trochu na způsob Moebiova myšlení v chápání jeho díla rozhodně pomáhá. V každém případě Moebiovo experimentování a vizionářství mělo velký vliv na mnoho komiksových autorů v budoucnosti, takže jsem rád, že jsem si knihu mohl přečíst.