Dlouhej špacír

"Špatný den na cestě je tisíckrát lepší než dobrý den v práci." Dixie, americká poutnice. Povedený pěškopis po části zalesněné, hornaté i civilizované Skandinávie. Líbí se mi úpřimnost a přímočarost (ano, opravdu nejsou všechny dny na dlouhých trailech zalité sluncem a pohodou, přijdou slabé chvíle způsobené okolními podmínkami i člověkem samotným), smíření, když "plány nevyjdou podle plánů", a naprosto dokonale je vystižena nátura různých lidí, známých, náhodných spoluvandrujících a pocity ze setkání - příjemné i ty méně. Pěkné jsou i vzpomínky na jiné životní cesty z druhého konce Evropy či kontinentu. A závěrečné kapitoly jsou tak pravdivé a plné nepřekonatelných přirovnání. Za mě by se autorka klidně mohla více rozepsat o okolí a přírodě, občas bych knihu přejmenovala na Velkej jídelníček, ale jasně, člověk se na toulkách zaměřuje na tyto veledůležité okamžiky (a z každé části putování si pamatuje spíše výtečnou polévku s domácím chlebem ulovenou v turistické chatě u jezera a šílený vítr na planině než tisíce pohodových kroků). Klimatizace ve švédských vlacích je pověstná (úplně každou dálkovou cestu sever - Stockholm jsem prožila stejně a vždy skončila s "knedlíkem" v krku). ...A mimochodem, kafe ve Švédsku je výborné.

Putování Zuzky a Honzy sleduji už nějakou dobu. Pak se mi do rukou dostala knížka, i s moc pěkným věnováním, děkuji️. :-) Tuhle knížku by měl vlastnit každý dobrodruh, milovník přírody a hor. Jeeeee fakt skvělá. Skandinávii, potažmo celý sever miluju. Každý krok jsem prožívala skrze Zuzčino vyprávění s nimi. Miluji to a tolik mi to chybí....nejednou jsem měla slzy na krajíčku, při některých hlubokých zamyšleních, souzním v mnohém se Zuzkou. Celé vyprávění je protkané milým humorem a nejednou jsem musela odložit knížku a smát se, když jsem si díky jejich situacím připomněla ty naše️. :-) Kdyby Zuzka napsala nějakou další knížku troufám si říct, že by byla jistě tak parádní, možná ještě lepší, jako tahle a u nás v knihovně by rozhodně nechyběla.