Dlouhé stíny

Děj je z období horkých letních dnů, která přinesou jednoho dne veterinářce Evě zvláštní překvapení. Nikdo jí do emailu napíše, že má syna, takže začne pátrat. Souhlasím s předchozími komentáři. Mnohokrát jsem měla pocit, že knihu psala pubertální dívka a ne 50-ti letá žena. Paní spisovatelko, jak jste mohla v knize jen tak nechat hrdinku plavat v tak zoufalých věcech, proč jste se více v knize nerozepsala o dalším postupu ? Vícekrát jsem měla pocit, že autorka psala o napínavém tématu a pak vše najednou ukončila. Jako čtenářka jsem se vlastně nedozvěděla zásadní rozuzlení. Vadilo mi, že majitelka ordinace zapomene, že se jí tam někdo vloupal, jako lékařka si nechá bez následků líbit sexistické chování nového kolegy a hlavně po 30. letech řeší, zda má dítě či nemá? Akniha by měla patřit mezi oddychové knihy, ale jsou v ní nelogické životní zvraty, které vzdělaná žena nejdříve chce řešit, ale pak se nechá lehce odbýt a nejde si za svým cílem.

Eva je sympatická, čtyřicetiletá, bezdětná, rozvedená veterinářka, která žije v Roztokách v domě po babičce se svou fenkou Bony. Její život je poklidný, ale staré hříchy mají dlouhé stíny. Eva dostane podivný e-mail a její život se začíná zamotávat. Román pro ženy se postupně stává skoro detektivkou. Příběh se mi líbil, hlavní hrdince jsem fandil a městečko Roztoky mám rád. Citace: Květa mi občas psala e-maily, ale raději mi posílala barevné načinčané pohlednice, které mi měly ukázat, o kolik je Německo hezčí, čistší a vůbec celkově lepší než Česko. Možná je na tom něco pravdy, ale já bych jinde než tady stejně žít nemohla.