Dlouhé časy

O touze žít a potřebě zemřít, o strachu a naději, ale především příběh o Ukrajině a národní identitě. Čtyři části hlavní dějové linie prokládané kratšími povídkami, jejichž vypravěčem je jedna z hlavních postav. Poměrně realistické vyprávění vykreslující každodenní realitu života v okupovaném městě doplněné o četné metafory a mnohdy až absurdní fantaskní pasáže... absurdita a bizarnost jako by snad měly zjemnit všechnu tu bolest a utrpení. Nevšední interpretace rusko-ukrajinské války v Donbasu, pro některé čtenáře možná hůře stravitelná, pro mě zajímavý objev současné ukrajinské prózy.

Mandelínky zemiakové (samozrejme, že vo farbách stuhy Georgievského kríža) tam na trhovisku rozsekali kvatum ľudí čakajúcich na rozdávanie humanitárnej pomoci. To majú za to, že miesto rannej modlitby spievavajú ukrajinskú hymnu, natočení čelom ku Kievu, Tak surreálne, až je to reálne. Východoeurópsky magický realizmus. Súčasný. Zo súčasnosti. Doneck miesto Maconda. Úprimne, nebol to úplný literárny mástrpís. Ale čítalo sa to dobre. Občas sa mi stávalo, že som sa strácal a nerozumel som, čo sa to vlastne deje. Predpokladám však, že sediac vo vlastnej pivnici a čakajúc, kým mi na panelák prestanú padať rakety z jednej aj druhej strany, nevidel by som situáciu o moc jasnejšie. Definitívne som sa stratil až pri záverečnom defilé postáv z ukrajinskej histórie, ktorú, priznám sa, nepoznám až tak detailne, aby som vôbec mal šancu chytiť sa. To bola smrť. Našťastie - nie ozajstná. Iba taká tá, že zavraždia ma a ja sa o chvíľu zobudím v....